Citáty z knihy: Buď dobrý sám k sobě (Anselm Grün)

Mnozí mladí lidé si myslí, že když se rozhodnou pro Krista a konvertují, nemůže se jim už nic přihodit a vyhnou se všem krizím. Však jim v tom víra pomůže. Takoví odvážlivci přeskočí svou realitu, především neberou vážně své tělo. A neuváží, že nejsou jen lidmi nebe, nýbrž také lidmi země. Můžeme stoupat k Bohu jen tehdy, máme-li odvahu sestupovat do své reality, do šera svého stínu. Rozhodnutí pro Boha, které učiníme jako mladí lidé, musíme pronést výšinami i hlubinami všedního života a rozličných věkových etap a vždy je znovu ratifikovat.

…
Abychom opravdu mohli žít, musíme zanechat iluzí, které jsme si vytvořili o svém životě. Jedna taková iluze je domněnka, že můžeme sami dosáhnout svého ospravedlnění. Pavel zanechává svého vlastního úsilí a je zahleděn pouze na Krista. Kristus mu zaručuje, že jeho život se vydaří. "Zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je povolání v Kristu Ježíši" (Fil 3,14).

…
Zbožní lidé často tyranizují sami sebe tím, že si ukládají stále více nábožných cvičení a úkonů, aby uklidnili své špatné svědomí, nebo se stále pohánějí k nejvyšším mravním výkonům. Domnívají se, že mohou ze sebe vypudit všechny negativní myšlenky, a vymýšlejí strategii, jak lze zabránit všem pokušením už v počátečním stadiu. Taková zbožnost se pak stane jedinou tyranií, donucovacím systémem ovládajícím zbožného člověka. Zbožnost, kterou nám doporučuje Ježíš, odmítá všechny takové maximalistické výkony. Zbožnost je odpověď na Boží lásku, jak nám byla zjevena v Ježíši Kristu. Tato odpověď potřebuje i vnější formy. Potřebuje modlitby, bohoslužby, rituály, chvíle ztišení, meditaci. Neběží však o přemíru modliteb a meditací, nýbrž o míru, která člověku prospívá. Všechny náboženské praktiky, jak se v průběhu časů vyvinuly, mají člověku pomáhat k dobrému a zdravému životu.

…
Pohlíží-li na svět jako přítel a chová-li se k němu přátelsky, bude svět také přátelský k němu. Stane se součástí jeho bytosti. Nastane vnitřní jednota, radost ze sebe navzájem. Dobré chování ke stvoření není dnes už úkolem pro jednotlivce. Se stvořením musí zacházet pečlivě celá společnost, chce-li dobře žít. Betonová obytná sila stupňují vzájemnou agresivitu. Jak lidé zacházejí s přírodou, tak se budou chovat také k sobě navzájem.

(Anselm Grün: Buď dobrý sám k sobě, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 67)