Tři slepci a slon

Byli jednou tři slepci. Jelikož nic neviděli, naučili se věci poznávat po hmatu. Rukama zjišťovali velikost, vlastnosti a teplotu všeho, s čím přišli do kontaktu.

Jednou se stalo, že do městečka, v němž žili, přijel cirkus. Mezi vší nádherou se vyjímal velký bílý slon. Jednalo se o zvíře tak neobvyklé, že nikdo o ničem jiném nehovořil.

Tři slepci chtěli slona také poznat. Nechali se dovést na místo, kde se nacházel, a požádali o dovolení, aby se ho směli dotknout. Zvíře to bylo krotké, a proto jim nikdo nebránil.

První ze slepců natáhl ruce a dotkl se slonovy hlavy. Prsty nahmatal ohromné uši a potom dva velikánské kly, které mu vyčnívaly z malé tlamy. Co zjistil, to na něj udělalo tak ohromný dojem, že to okamžitě popsal ostatním dvěma. Řekl: „Slon vypadá jako kmen po obou stranách přikrytý dvěma dekami, z nichž vystupují dva velké, studené a tvrdé oštěpy.“

Když přišla řada na druhého muže, dotkl se zvířete na břiše. Snažil se obejmout celé tělo, ale bylo tak velké, že se mu to nepodařilo ani s oběma rozevřenými pažemi.

Potom byl na řadě třetí slepec a ten stiskl zvíře za ocas. Pověsil se na něj a rozhoupal se, jako se houpou děti na provaze. Slonovi se houpání líbilo, a tak se tím muž dlouho bavil, zatímco ostatní se smáli. Když si dohrál, vyprávěl ostatním, co objevil. Řekl: „Moc dobře vím, co je to slon. Je to silný a tlustý provaz, který má na konci připevněný štětec. Slouží k tomu, aby se na něm člověk houpal.“

Když se vrátili domů a rozpovídali se o svých zážitcích se slonem, nemohli se shodnout. Každý si byl naprosto jistý tím, co věděl. Navíc nepochybovali, že slon je jen jeden a že všichni tři mluví o tom samém. Zdálo se však, že nebude možné usmířit všechny tři. Dohadovali se a diskutovali, až se málem pohádali.

Nakonec se rozhodli požádat o pomoc muže, který měl tu výhodu, že slona spatřil na vlastní oči.

A tak zjistili, že každý z nich měl pravdu – část pravdy –, protože poznali kus slonova těla, kterého se dotkli. A uvěřili muži, který spatřil slona celého a mluvil o něm.

_____________________________________________

Náměty k zamyšlení:

1. Pokud chci poznat nějakou skutečnost, musím se na ni dívat z různých úhlů. To je význam slova „zkušenost“. Myslím si, že jisté skutečnosti už znám, a přišlo by mi vhod, kdybych se na ně podíval z dalších úhlů.

2. Pravda je určitá věc, událost, konflikt – není to pouze to, co sděluji svým hlasem. Někdy i já upadám do pokušení spokojit se s částečným poznáním a myslím si pak, že už znám celou pravdu.

3. V určitých situacích nebo konkrétních konfliktech by bylo vhodné, kdybych požádal o názor druhé.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Jose Carlos Bermejo, Vlídné příběhy,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno