Zahrada stvoření se proměnila v poušť
Víme, že příčinou všeho zla je hřích.
Od chvíle, kdy se mezi lidmi objevil,
přerušil naše spojení s Bohem,
s ostatními lidmi i se stvořením.
Jakmile se přerušilo spojení s Bohem,
byl narušen i harmonický vztah lidských bytostí s prostředím,
v němž jsme povoláni žít,
a zahrada se proměnila v poušť (srov. Gen 3,17-18).
Vykořisťování tvorstva, lidí a životního prostředí
V důsledku hříchu se člověk považuje vůči stvoření za boha,
cítí se být jeho naprostým pánem
a neužívá jej pro cíle stanovené Stvořitelem,
ale k vlastnímu zájmu, na úkor stvoření a druhých lidí.
Když opustíme zákon Boží, zákon lásky,
prosadí se zákon silnějšího proti slabšímu.
Hřích, který sídlí v srdci člověka (srov. Mk 7,20-23)
a projevuje se jako nenasytnost,
touha po přehnaném blahobytu,
nezájem o dobro druhých a často i o své vlastní,
vede k vykořisťování tvorstva,
lidí a životního prostředí s nenasytnou chtivostí,
jež považuje každé přání za právo
a dříve či později zničí i toho, kdo je jí ovládán.
Boží Syn vstoupil na poušť stvoření, aby se znovu stala zahradou
„Postní doba“ Božího Syna spočívala v tom,
že vstoupil na poušť stvoření,
aby se znovu stala onou zahradou společenství s Bohem,
jakou byla před prvotním hříchem (srov. Mk 1,12-13; Iz 51,3).
Kéž během naší postní doby
projdeme stejnou cestou...
