Křesťan se nebojí smrti a nese těžkosti tohoto života, protože - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
20. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež František (Víra není ukolébavka, ale planoucí oheň)

Evangelium dnešní liturgie obsahuje jeden Ježíšův výrok, který nás vždy zasáhne a zahrne otázkami. Ježíš během putování se svými učedníky pronáší: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ (Lk 12,49). O jakém ohni mluví? Jaký význam mají tato slova, tento oheň vržený Ježíšem, pro nás a dnes?

Jak víme, Ježíš přišel, aby světu přinesl evangelium, tedy radostnou zvěst o Boží lásce určené každému z nás. Připodobňuje tudíž evangelium k ohni, neboť se jedná o poselství, které při svém průniku do dějin spaluje starou životní stabilitu, vybízí k opuštění individualismu a překonání egoismu, k přechodu z otroctví hříchu a smrti do nového života Ježíše Zmrtvýchvstalého. Evangelium neponechává věci tak, jak jsou – pokud se mu naslouchá a přijímá se, věci nezůstávají v původním řádu. Evangelium vyvolává změnu a vyzývá k obrácení. Neudílí klamný, soukromnický pokoj, ale vzbuzuje neklid, který nás pohání na cestu a ponouká k otevřenosti vůči Bohu a bratrům. Chová se stejně jako oheň – zahřívá nás Boží láskou a současně chce sežehnout naše sobectví, vnést světlo do životních temnot, které máme všichni, pohltit zotročující, falešné modly.

Ježíše podobně jako biblické proroky – pomysleme kupříkladu na Eliáše a Jeremiáše – zažehl oheň Boží lásky, a proto, aby mu dal vzplanout ve světě, stravuje sám sebe tím, že miluje až do konce, do smrti, a to smrti na kříži (Flp 2,8). Ježíš je naplněn Duchem svatým, který se přirovnává k ohni a ve svém světle a své moci odkrývá Boží milosrdnou tvář, dodává plnost těm, kteří se považují za ztracené, strhává zdi, vytěsňující na okraj, léčí rány těla i duše, obnovuje zbožnost, omezenou na pouhé vnější úkony.

Co tedy pro nás – pro každého z nás, mne, vás i tebe – znamenají ona Ježíšova slova o ohni? Vyzývají nás, abychom opětovně zažehli plamen víry, aby se z ní nestala jakási podružná realita, prostředek k pocitu osobní pohody, díky němuž unikáme před životními problémy a povinnostmi v církvi i společnosti. Jak totiž říkával jeden teolog, víra v Boha „nám poskytuje jistoty, ovšem nikoli takové, jaké bychom si přáli. Nezajišťuje nám jakousi iluzi, potlačující vše ostatní, či blažené uspokojení, nýbrž uschopňuje nás k činu“ (Henri-Marie de Lubac: Sulle vie di Dio, Milano 2008, 184). Víra zkrátka není ukolébavka, která by nás měla ukonejšit ke spánku. Pravá víra je oheň, planoucí oheň, který má též v noci udržet naši bdělost a činorodost.

Můžeme se tedy ptát sami sebe: Uchvacuje mne evangelium? Čtu evangelium často? Nosím ho s sebou? Staví mne víra, kterou hlásám a slavím, do blaženého klidu, anebo ve mně zapaluje oheň svědectví? Tutéž otázku si položme jako církev: Plane v našich společenstvích oheň Ducha, horlivá modlitba a láska, radost z víry, anebo se vlečeme s povadlou tváří, bědováním na rtech a každodenními pomluvami? Je to tak?

Bratři, sestry, přezkoumejme své postoje, abychom jako Ježíš mohli vyslovit: zažehl nás oheň Boží lásky a chceme jej „vrhnout“ do světa, přinést ho všem lidem, aby každý člověk objevil Otcovu laskavost a zakusil radost z Ježíše, která rozšiřuje srdce – a Ježíš rozšiřuje srdce – a zkrášluje život. Prosme za toto Svatou Pannu: kéž se ta, která přijala oheň Ducha svatého, za nás přimlouvá.

Se svolením převzato
z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Související texty k tématu:

Víra, život z víry, víra jako vztah

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 34,11-12.15-17; Žalm Žl 23,1-2a.2b-3.5.6; 1 Kor 15,20-26a.28
Mt 25,31-46

Vnímat velikost Ježíše a jeho Otce v přiklonění k nepatrným a trpícím nebývá snadné. Křesťané často podléhají pokušení představovat si Boha v okázalé slávě, na níž si mohou přihřát polívčičku vlastní touhy po uznání. Evangelium nás však staví na zem: cesta do nebe vede skrze lidskou potřebnost a obyčejnost. Nalézat Boží lásku a velikost v obyčejném životě a lidském trápení je celoživotní úkol. Že to lze, dokazují mnozí svědci – od sv. Františka přes Matku Terezu až po nenápadné bližní v našem okolí.

Zdroj: Nedělní liturgie

Kdy začíná advent?

Kdy začíná advent?
(21. 11. 2026) Datum 1. adventní neděle...

Texty na nástěnky - vyšlo další vydání předtištěných textů pro období Advent 2026 – listopad 2027

Texty na nástěnky - vyšlo další vydání předtištěných textů pro období Advent 2026 – listopad 2027
(21. 11. 2026) Pastorační středisko již mnoho let pravidelně vydává soubor texů na nástěnky a vývěsky. 

C. S. Lewis

C. S. Lewis
(21. 11. 2026) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ († 22. 11. 1963)

Stanislav Přibyl: Umíme ještě unést svou svobodu, nebo jsme si na ni zvykli? / video na youtube

Stanislav Přibyl:  Umíme ještě unést svou svobodu, nebo jsme si na ni zvykli? / video na youtube
(20. 11. 2026) Zamyšlení pražského arcibiskupa nad otázkou svobody.

Přímluvy / Slavnost Ježíše Krista Krále – cyklus A / 22. 11. 2026

(20. 11. 2026) Kristus Král k nám přichází v těch nejposlednějších a čeká, že k jejich nouzi nezůstaneme lhostejní. Proto se společně…

Slavnost Ježíše Krista Krále

(16. 11. 2026) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém…

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989
(14. 11. 2026) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen…