papež František | Sekce: Kázání
Období během roku (cyklus C)
20. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež František (Víra není ukolébavka, ale planoucí oheň)
Evangelium dnešní liturgie obsahuje jeden Ježíšův výrok, který nás vždy zasáhne a zahrne otázkami. Ježíš během putování se svými učedníky pronáší: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ (Lk 12,49). O jakém ohni mluví? Jaký význam mají tato slova, tento oheň vržený Ježíšem, pro nás a dnes?
Jak víme, Ježíš přišel, aby světu přinesl evangelium, tedy radostnou zvěst o Boží lásce určené každému z nás. Připodobňuje tudíž evangelium k ohni, neboť se jedná o poselství, které při svém průniku do dějin spaluje starou životní stabilitu, vybízí k opuštění individualismu a překonání egoismu, k přechodu z otroctví hříchu a smrti do nového života Ježíše Zmrtvýchvstalého. Evangelium neponechává věci tak, jak jsou – pokud se mu naslouchá a přijímá se, věci nezůstávají v původním řádu. Evangelium vyvolává změnu a vyzývá k obrácení. Neudílí klamný, soukromnický pokoj, ale vzbuzuje neklid, který nás pohání na cestu a ponouká k otevřenosti vůči Bohu a bratrům. Chová se stejně jako oheň – zahřívá nás Boží láskou a současně chce sežehnout naše sobectví, vnést světlo do životních temnot, které máme všichni, pohltit zotročující, falešné modly.
Ježíše podobně jako biblické proroky – pomysleme kupříkladu na Eliáše a Jeremiáše – zažehl oheň Boží lásky, a proto, aby mu dal vzplanout ve světě, stravuje sám sebe tím, že miluje až do konce, do smrti, a to smrti na kříži (Flp 2,8). Ježíš je naplněn Duchem svatým, který se přirovnává k ohni a ve svém světle a své moci odkrývá Boží milosrdnou tvář, dodává plnost těm, kteří se považují za ztracené, strhává zdi, vytěsňující na okraj, léčí rány těla i duše, obnovuje zbožnost, omezenou na pouhé vnější úkony.
Co tedy pro nás – pro každého z nás, mne, vás i tebe – znamenají ona Ježíšova slova o ohni? Vyzývají nás, abychom opětovně zažehli plamen víry, aby se z ní nestala jakási podružná realita, prostředek k pocitu osobní pohody, díky němuž unikáme před životními problémy a povinnostmi v církvi i společnosti. Jak totiž říkával jeden teolog, víra v Boha „nám poskytuje jistoty, ovšem nikoli takové, jaké bychom si přáli. Nezajišťuje nám jakousi iluzi, potlačující vše ostatní, či blažené uspokojení, nýbrž uschopňuje nás k činu“ (Henri-Marie de Lubac: Sulle vie di Dio, Milano 2008, 184). Víra zkrátka není ukolébavka, která by nás měla ukonejšit ke spánku. Pravá víra je oheň, planoucí oheň, který má též v noci udržet naši bdělost a činorodost.
Můžeme se tedy ptát sami sebe: Uchvacuje mne evangelium? Čtu evangelium často? Nosím ho s sebou? Staví mne víra, kterou hlásám a slavím, do blaženého klidu, anebo ve mně zapaluje oheň svědectví? Tutéž otázku si položme jako církev: Plane v našich společenstvích oheň Ducha, horlivá modlitba a láska, radost z víry, anebo se vlečeme s povadlou tváří, bědováním na rtech a každodenními pomluvami? Je to tak?
Bratři, sestry, přezkoumejme své postoje, abychom jako Ježíš mohli vyslovit: zažehl nás oheň Boží lásky a chceme jej „vrhnout“ do světa, přinést ho všem lidem, aby každý člověk objevil Otcovu laskavost a zakusil radost z Ježíše, která rozšiřuje srdce – a Ježíš rozšiřuje srdce – a zkrášluje život. Prosme za toto Svatou Pannu: kéž se ta, která přijala oheň Ducha svatého, za nás přimlouvá.
Se svolením převzato
z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno
Autor: papež František
Související texty k tématu:
Víra, život z víry, víra jako vztah
- Nevěřme strachu z Boha Lidé někdy řeknou: „Víte, já mám strach, že když se Bohu cele odevzdám, všechno mi sebere.“ Někdo si myslí, že Bůh žárlí na každou lidskou radost.
- Cesta k víře Pomoc pro ty, kdo se snaží pomáhat druhým na cestě k víře
- Prožívání víry - Malý kurz pastorace Víra není vztahem, který by měl převážně nebo pouze emocionální dimenzi. Je vztahem, který orientuje v celém životě svými obsahy.
- Víra není domýšlivá a sebejistá Víra přirovnatelná k hořčičnému zrnu je vírou, která není domýšlivá a sebejistá, není velká, jak někdy věřící předstírají.
- Víra není kosmetika Je náš křesťanský život kosmetika, zdání, anebo víra projevující se láskou?
- Co zbylo z Jobovy víry? Jóbova víra, plná předsudků a iluzí, prošla zkouškou ohně. To, co z ní zbylo, je očividně malé, mnohem menší než na začátku.
- Je rozumné věřit v Boha? Člověk bez Boha nemá cenu.
- Jedině neúnavný kontakt s Božím slovem upevňuje naši víru Má-li křesťanská víra zakořenit v hlubinách naší duše a odolat všem bouřím, které se odehrávají na povrchu, musí být pevně zakotvena v Písmu svatém...
- Malý kurz pastorace: Církevní rozměr víry a víra jako osobní přesvědčení … neboli malý pokus o nahlédnutí do struktur víry, jak je člověkem žita.
- Modloslužba má dnes jiné formy než před dvěma tisíci lety Papež František uvažoval o léčkách, které provázejí naší víru.
- Pochybnosti a krize víry I v procesu víry musí docházet k pochybnostem a krizím.
- Přilnutí k pravému Bohu chrání i před novodobými modlami Slovo “modla” či “idol” je odvozeno z řečtiny a znamená “přízrak”, “prázdné zdání”. Idol je klam, protože odtrhuje od reality…
- Seznam povoleného a zakázaného O co v křesťanství ne-jde...
- Tomášova nevíra je nám užitečná Každého z nás může pokoušet Tomášova nedůvěřivost.
- Tradiční hodnoty anebo víra? Víra smísená s něčím, co vírou není, zanikne.
- Ukřižovaný pes v galerii a můj posun k Ježíši Procházím se výstavou moderního umění v Mnichově.
- Víra Stále větší počet lidí dospívá k naplněnému a šťastnému životu bez víry v Boha! Víra jim prostě nechybí!
- Víra dává radost, nikoli lpění na chladné doktríně Smutný je věřící, který se neumí radovat.
- Víra je potřebná jako světlo v temné noci Ježíš praví: Já jsem přišel na svět jako světlo, aby žádný, kdo uvěří ve mne, nezůstal v temnotě (Jan 12,46).
- Víra osvěcuje celek, který nám občas uniká Světlo víry má jedinečnou povahu, neboť dokáže osvěcovat celou lidskou existenci.
- Víra ve světě, který říká, že je nevěřící Jsme zemí převážně nábožensky neorientovaných lidí, pro něž není otázka náboženství tématem dne.
