papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
20. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež František (Víra není ukolébavka, ale planoucí oheň)

Evangelium dnešní liturgie obsahuje jeden Ježíšův výrok, který nás vždy zasáhne a zahrne otázkami. Ježíš během putování se svými učedníky pronáší: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ (Lk 12,49). O jakém ohni mluví? Jaký význam mají tato slova, tento oheň vržený Ježíšem, pro nás a dnes?

Jak víme, Ježíš přišel, aby světu přinesl evangelium, tedy radostnou zvěst o Boží lásce určené každému z nás. Připodobňuje tudíž evangelium k ohni, neboť se jedná o poselství, které při svém průniku do dějin spaluje starou životní stabilitu, vybízí k opuštění individualismu a překonání egoismu, k přechodu z otroctví hříchu a smrti do nového života Ježíše Zmrtvýchvstalého. Evangelium neponechává věci tak, jak jsou – pokud se mu naslouchá a přijímá se, věci nezůstávají v původním řádu. Evangelium vyvolává změnu a vyzývá k obrácení. Neudílí klamný, soukromnický pokoj, ale vzbuzuje neklid, který nás pohání na cestu a ponouká k otevřenosti vůči Bohu a bratrům. Chová se stejně jako oheň – zahřívá nás Boží láskou a současně chce sežehnout naše sobectví, vnést světlo do životních temnot, které máme všichni, pohltit zotročující, falešné modly.

Ježíše podobně jako biblické proroky – pomysleme kupříkladu na Eliáše a Jeremiáše – zažehl oheň Boží lásky, a proto, aby mu dal vzplanout ve světě, stravuje sám sebe tím, že miluje až do konce, do smrti, a to smrti na kříži (Flp 2,8). Ježíš je naplněn Duchem svatým, který se přirovnává k ohni a ve svém světle a své moci odkrývá Boží milosrdnou tvář, dodává plnost těm, kteří se považují za ztracené, strhává zdi, vytěsňující na okraj, léčí rány těla i duše, obnovuje zbožnost, omezenou na pouhé vnější úkony.

Co tedy pro nás – pro každého z nás, mne, vás i tebe – znamenají ona Ježíšova slova o ohni? Vyzývají nás, abychom opětovně zažehli plamen víry, aby se z ní nestala jakási podružná realita, prostředek k pocitu osobní pohody, díky němuž unikáme před životními problémy a povinnostmi v církvi i společnosti. Jak totiž říkával jeden teolog, víra v Boha „nám poskytuje jistoty, ovšem nikoli takové, jaké bychom si přáli. Nezajišťuje nám jakousi iluzi, potlačující vše ostatní, či blažené uspokojení, nýbrž uschopňuje nás k činu“ (Henri-Marie de Lubac: Sulle vie di Dio, Milano 2008, 184). Víra zkrátka není ukolébavka, která by nás měla ukonejšit ke spánku. Pravá víra je oheň, planoucí oheň, který má též v noci udržet naši bdělost a činorodost.

Můžeme se tedy ptát sami sebe: Uchvacuje mne evangelium? Čtu evangelium často? Nosím ho s sebou? Staví mne víra, kterou hlásám a slavím, do blaženého klidu, anebo ve mně zapaluje oheň svědectví? Tutéž otázku si položme jako církev: Plane v našich společenstvích oheň Ducha, horlivá modlitba a láska, radost z víry, anebo se vlečeme s povadlou tváří, bědováním na rtech a každodenními pomluvami? Je to tak?

Bratři, sestry, přezkoumejme své postoje, abychom jako Ježíš mohli vyslovit: zažehl nás oheň Boží lásky a chceme jej „vrhnout“ do světa, přinést ho všem lidem, aby každý člověk objevil Otcovu laskavost a zakusil radost z Ježíše, která rozšiřuje srdce – a Ježíš rozšiřuje srdce – a zkrášluje život. Prosme za toto Svatou Pannu: kéž se ta, která přijala oheň Ducha svatého, za nás přimlouvá.

Se svolením převzato
webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Související texty k tématu:

Víra, život z víry, víra jako vztah

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 4,8-12; Žalm 118; 1 Jan 3,1-2
Jan 10,11-18

Obraz pastýře z evangelia vyžaduje několik poznámek pro správné pochopení: Velká část území Izraele je poušť nebo skalnatá, neúrodná krajina. Pastýř musel být člověk znající skvěle širokou oblast se všemi stržemi, studnami, a hlavně skromnými místy, kde roste alespoň trochu trávy, jinak stáda zahynula hlady a žízní. Označení pastýř bylo užíváno ve Starém zákoně pro kněze a vůdce lidu (např. Jeremiáš). Vyprávění o dobrém pastýři z Jan 10 navazuje na příběh o uzdravení slepce z deváté kapitoly, kde Pán uzdravil slepce ostatními považovaného za hříšníka. Představitelé židovství uzdraveného vyhnali, ale Kristus ho vyhledal, nabídl mu život, naději. Poslední čtyři věty dnešního evangelia ukazují, že Ježíš má moc dát život. Proto je Bůh. Vykresluje se tu tedy obraz Pána, který jediný umí přivést člověka na místa života.

Zdroj: Nedělní liturgie

Celosvětový den skautů - 24. duben

Celosvětový den skautů - 24. duben
(21. 4. 2024) Na svátek sv. Jiří se po celém světě připomíná Den skautů.

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)
(19. 4. 2024) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Vychovával mládež ke svobodě jako křesťany a skauty - a stal se obětí fašistů

Vychovával mládež ke svobodě jako křesťany a skauty - a stal se obětí fašistů
(15. 4. 2024) Kněz Giovanni Minzoni rozuměl toxickému náboji ideologií

Týden modliteb za duchovní povolání

(15. 4. 2024) Týden modliteb za duchovní povolání každoročně vrcholí o 4. neděli velikonoční, která se nazývá nedělí Dobrého pastýře…

Sv. Damián de Veuster - největší Belgičan všech dob (svátek 15. 4.)

(14. 4. 2024) Diváci vlámské televize VRT nedávno zvolili v anketě největší Belgičan všech dob P. Damiána de Veuster

Händel: i v temnotách života přinesl skvělé hudební plody.

(13. 4. 2024) (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn) Po prodělané mrtvici se dostal na pokraj zhroucení, a ochrnula i jeho…

Akce K: 13. dubna 1950 přepadli komunisté všechny mužské kláštery

Akce K: 13. dubna 1950 přepadli komunisté všechny mužské kláštery
(13. 4. 2024) 13. dubna 1950 přepadla komunistická Státní bezpečnosti v rámci "akce K" mužské kláštery na území celého…