1. Církev a právo - problémy vztahu dnes

z knihy Církevní právo a křesťanská iniciace

Často se argumentovalo tím, že v církvi je právo potřebné a nutné, protože v každé dokonalé společnosti je právo nezbytné. Ovšem dnes nám tyto argumenty nebudou stačit, především proto, že koncil nám ukazuje církev jiným způsobem, a se změněnou ekleziologií my nemůžeme zůstat u starých myšlenkových schémat. To se musí projevit i v právu. (Jeden můj kolega v Římě u zkoušky tvrdil profesorovi, že církev je nevhodná pro kodifikaci a pan profesor jeho postoj dobře ocenil...) Mně se zdá, že tato otázka je v církvi živá a je potřebí na ni odpovědět.

I moje osobní zkušenost ukazuje určitý problematický vztah k právu v církvi dnes. Než jsem odešel na studia, mnozí byli překvapeni tím, že budu studovat právo a mnozí vyjádřili podiv, politování nebo svůj osobní přístup "to bych dělat nemohl" nebo podobně.

Profesor Špidlík v jedné ze svých přednášek nebo promluv(1) upozorňoval na změněný postoj v Božím lidu k právu po II. vatikánském koncilu. Mluví o velkém odklonu od práva: právní instituty v Římě zaznamenaly veliký odliv posluchačů oproti době ještě nedávno minulé. On jako důvod uvádí dvě věci: Jednu, podstatnou - takové jakési nesprávně idealistické vidění církve jakoby jenom duchovní, a druhou spíše praktickou - když v roce 1959 byla ohlášena revize kodexu a ten kodex se objeví až v roce 1983, toto dlouhé čekání, byť jsou pro ně závažné důvody, jak je papež také vypočítává v promulgační bule, to nepřidá podněty k tomu, aby se lidé zajímali o toto "dohasínající" právo, zvlášť když se očekávají opravdu zásadní změny.

Pak se setkáváme ještě s jiným postojem, on je velice blízký tomu "duchovnímu" vidění církve, ale je zde ještě jeden prvek, totiž jakoby právo bylo v protikladu k lásce. Jakoby ve jménu lásky bylo nutné odmítnout právo. O tomto bych se rád zmínil ještě dále.

Asi je také důležité připomenout ještě to, co se dnes označuje jako krize autority nebo nějak podobně. U nás, v našich podmínkách pak ještě zkušenost s tím, že právo může existovat na papíře a ne ve skutečnosti a že se může stát také nástrojem v rukou těch, kdo mají moc, což nás může také nějakým způsobem determinovat, aniž jsme si toho třeba vědomi.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jan Mráz

Témata: teologie, teologové

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.