3. Iniciace v kodexu - celkový pohled

z knihy Církevní právo a křesťanská iniciace

Kodex nepojednává křesťanskou iniciaci nějakým samostatným oddílem nebo traktátem. Kánony je třeba hledat roztroušené v kodexu. Musíme samozřejmě vzpomenout na II. vatikánský koncil, který rozhodl o obnově katechumenátu jako formy křesťanské iniciace.(4) Na základě toho byl vypracován řád "Uvedení dospělých do křesťanského života.(5) Pak 11 let po tomto "Ordo" přichází nový kodex, který základní prvky, které najdeme v "Řádu" kodifikuje do norem, ale odkazuje také na "Ordo" - podobně jako odkazuje na liturgické předpisy, o kterých dál už nemluví, přičemž ovšem některé věci které do liturgie patří jsou obsaženy v Kodexu. Poslední kniha, která vychází ze všech těchto jmenovaných je Katechismus katolické církve, jako "platný a legitimní nástroj ke službě církevní komunitě a jistá norma pro vyučování víře".(6)

Přehled kánonů:
II. kniha (Boží lid):
Kán. 206 (Postavení katechumenů v Církvi)(7)
srov. Kniha I., Kán. 96 (osobou v Církvi se člověk stává křtem)
Je zde zvláštní spojitost. Otázka diskutovaná. Někteří tvrdí, že by katechumeni měli být také osobami v církvi, byť ještě nejsou pokřtěni. Myslím, že profesor Zedníček tady použil přirovnání k nascituru, který se má teprve narodit a víme, že v římském právu byl také už subjektem nějakých práv potenciálních i když vlastně nebyl uznávaný normálně jako osoba v právu.

III. kniha (Učitelský úřad církve):
Stať II. Misijní činnost církve: najdeme základní náčrt, řekněme cesty víry nebo katechumenátní cesty od evangelizace až po péči o nově pokřtěné.

IV. kniha (Posvěcující úřad církve):
V první části o svátostech, pak při probírání jednotlivých iniciačních svátostí, tam je tedy vlastně paralelně při probírání těch jednotlivých svátostí něco i také o iniciaci jako takové. V druhé části, kde jsou ostatní úkony bohoslužby, o svátostinách, je zmínka že žehnání je pro katolíky, ale také pro katechumeny, také pro nekatolíky a pak "populární" kánon o církevním pohřbu na který katechumeni mají nárok.
Proberme nyní základní prvky, aspoň některé.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jan Mráz

Témata: teologie, teologové

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!