4. Katechumenátní cesta k plnosti křesťanského života

z knihy Církevní právo a křesťanská iniciace

Ve třetí knize najdeme základní nárys té cesty víry, užití výrazu je záměrné, protože iniciace to není jenom příprava na křest. Tady v kodexu nenajdeme slovo "cesta", ale najdeme je v katechismu v čl. 1229 - 1230:
"1229 Stát se křesťanem, to vyžaduje už od apoštolských dob projít cestu uvedení do křesťanského života v několika úsecích. Tuto cestu lze urazit rychle nebo pozvolna. V každém případě v ní musí být některé podstatné prvky: hlásání Slova, přijetí evangelia, které vede k obrácení, vyznání víry, křest, vylití Ducha svatého, přistoupení k svatému přijímání.

1230 Toto uvedení do křesťanského života mělo v různých staletích rozmanité formy podle okolností. V prvních stoletích církve prodělalo uvedení do křesťanského života velký rozvoj, s dlouhým údobím katechumenátu a celou řadou přípravných obřadů, jež liturgicky rozdělovaly cestu katechumenátní přípravy, aby vyústily do slavení svátostí uvádějících do křesťanského života."

Mnohokrát zaznělo slovo cesta. V italštině najdeme dvě slova: cammino dá se říct takové to putování, být na cestě a itinerario, cestovní plán. Katechumenát, tak jak je rozvržen je takovým cestovním plánem, itinerářem. Mluví se tady (v CIC) o misijní činnosti církve a misijních oblastech, ale to, co se týká katechumenátu je platné všeobecně. Začíná se od svědectví života v kán. 787: svědectví života a slova se zřetelem také na vlohy těch, kteří nevěří v Krista a na jejich kulturu, aby se jim otevíraly cesty k poznání evangelijního poselství. Vlastně ta cesta člověka k Bohu začíná otvíráním brány hlásáním slova a svědectvím života.(8) Pak zde najdeme to, co patrně dobře známe z "Ordo initiationis", já to jenom připomenu, totiž ty etapy, stupně katechumenátu, stupně této cesty. Období před katechumenátem, které je vlastně přípravným obdobím, první zlom je přijetí do katechumenátu a tím začíná katechumenát, který je dobou zrání, dobou růstu. My jsme často v pokušení katechumenát zkracovat. V "Ordo" najdeme ve čl. 19: "Katechumenát je období, které trvá dlouho", v čl. 20: "Délka katechumenátu závisí jak na milosti Boží, tak na různých okolnostech, např. jak kde katechumenát probíhá, kolik je katechistů, jáhnů a kněží... nelze proto v této věci nic předem pevně stanovit, záleží na biskupovi, aby určil dobu trvání a upravil samotný průběh katechumenátu." Na toto odkazuje také kodex, že biskupské konference mají stanovit něco přesnějšího v této věci. Není mi v této chvíli známo, zda něco v této věci stanovila naše biskupská konference, možná v jednotlivých diecézích najdeme nějaké směrnice biskupů co se týká přijetí do katechumenátu nebo žádosti o křest dospělého.(9) Ještě bych citoval čl. 95 z "Ordo": "Katechumenát, tj. pastorační formace katechumenů, má trvat tak dlouho, aby mohla jejich konverze a jejich víra dozrát, v případě nutnosti tedy i řadu let." Není to tedy zbytečné mluvit o cestě: ne (jen) o přípravě na křest, ale o "uvedení do křesťanského života", když se to vidí v těchto širších souvislostech, a proto tedy raději mluvíme o iniciaci.

Kodex zde zvýrazňuje některé body: to že se katechumeni musejí sami přihlásit, čili rozhodnout. Je zde ve hře jejich svoboda.(10) Toto platí už i pro přijetí do katechumenátu, a pak pro samotný křest. V kán. 788 čteme o době katechumenátu že katechumeni mají být výukou a zácvikem vhodně uvedeni do nauky spásy a života víry, liturgie, lásky Božího lidu a také apoštolátu.(11)

Tato část kodexu končí zmínkou o nově pokřtěných a o péči o ně,(12) tedy není zde zapomenuto na to, co nám dělá a ještě asi bude dělat potíže, možná větší, než sám katechumenát.(13)

Kromě toho v katechismu najdeme také odkaz na koncil, kde se upozorňuje, že koncil dovolil v misijních zemích takové prvky zasvěcování mládeže, kromě těch, které jsou obsaženy v křest. iniciaci, jaké jsou u každého národa obvyklé, pokud mohou být přizpůsobeny křesťanskému obřadu.(14)