7. Pořadí iniciačních svátostí

z knihy Církevní právo a křesťanská iniciace

K této jednotě iniciačních svátostí asi patří i pořadí iniciačních svátostí, které je u nás, nedá se nic dělat, narušené. Jestliže se přijímá Eucharistie před biřmováním, něco není v pořádku. N. Kabasilas říká, že: "Eucharistie je poslední z mystérií. Není možné jít nad ni a něco přidat. Po Eucharistii už není k čemu tíhnout."(20) - To bylo svědectví z východu, já bych zde citoval ještě svědectví ze západu, přímo z Říma: z "Traditio apostolica" Hippolyta Římského, což je text z let 217 - 232 vyplývá:
pokřtěný ne biřmovaný se nesmí účastnit "oratio" a nesmí být ani účasten na slavení mystérií, pokud předtím neobdržel pomazání "oleum sanctificatum" na hlavě, polibek biskupa a pozdrav "Pán s tebou" a odpověď. (Pokřtěný nebiřmovaný se tedy nesmí ani modlit s věřícími, ani být účasten mystérií, čili Eucharistie, nemůže si dát ani políbení pokoje s věřícími.)
Biřmování tedy znamená opravdový počátek plnosti modlitby s bratřími a přístup k Eucharistii.
To je tedy svědectví naší, západní tradice, z Říma.(21)

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

2 Král 4,8-11.14-16a; Žalm Žl 89,2-3.16-17.18-19; Řím 6,3-4.8-11
Mt 10,37-42

Ztratit život – komu by se chtělo? Ale kdo z lidí ho nakonec neztratí, když jsme všichni smrtelní? Ztratit život zbytečně nebo tak, že ho dokonale prohrajeme, to sotva může být pro někoho životním snem. Ale ztratit život tím způsobem, že ho nalezneme, to je cesta, která nekončí ve slepé uličce. Vypadá to jako útěcha pro temnou skutečnost smrti, kterou si nemůžeme na tomto světě ověřit. Jenže ztrácet život po troškách pro Ježíše, pro bližní, pro dobro druhých můžeme už teď a vlastně celý život. A tak můžeme v každé chvíli a po celý život zakoušet, že to, co v lásce dáme, nám Bůh podivuhodně proměněné vrátí. Potom bude snazší věřit, že to jednou udělá s celým naším životem.