7. Pořadí iniciačních svátostí

z knihy Církevní právo a křesťanská iniciace

K této jednotě iniciačních svátostí asi patří i pořadí iniciačních svátostí, které je u nás, nedá se nic dělat, narušené. Jestliže se přijímá Eucharistie před biřmováním, něco není v pořádku. N. Kabasilas říká, že: "Eucharistie je poslední z mystérií. Není možné jít nad ni a něco přidat. Po Eucharistii už není k čemu tíhnout."(20) - To bylo svědectví z východu, já bych zde citoval ještě svědectví ze západu, přímo z Říma: z "Traditio apostolica" Hippolyta Římského, což je text z let 217 - 232 vyplývá:
pokřtěný ne biřmovaný se nesmí účastnit "oratio" a nesmí být ani účasten na slavení mystérií, pokud předtím neobdržel pomazání "oleum sanctificatum" na hlavě, polibek biskupa a pozdrav "Pán s tebou" a odpověď. (Pokřtěný nebiřmovaný se tedy nesmí ani modlit s věřícími, ani být účasten mystérií, čili Eucharistie, nemůže si dát ani políbení pokoje s věřícími.)
Biřmování tedy znamená opravdový počátek plnosti modlitby s bratřími a přístup k Eucharistii.
To je tedy svědectví naší, západní tradice, z Říma.(21)

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 61,1-3a; Žalm Žl 117 (116), 1.2; 2 Kor 4,1-2.5-7
Lk 10,1-9

Je možná těžké představit si, jak vypadala byzantská misie do slovanských zemí, a je možné tušit, že velká většina lidí, ke kterým věrozvěstové přišli, jen s obtížemi chápala, co vlastně přinášejí. Snazší asi bude uvědomit si, že Konstantin a Metoděj byli vpravdě učedníky Ježíše Krista, a stávat se Ježíšovým učedníkem je v podstatě stejný proces dnes jako tehdy. Vyžaduje to celého člověka, který je ochoten a posléze i schopen co nejplněji ke svému Mistru a Pánu přilnout. Dnes stejně jako tehdy.