7. Pořadí iniciačních svátostí

z knihy Církevní právo a křesťanská iniciace

K této jednotě iniciačních svátostí asi patří i pořadí iniciačních svátostí, které je u nás, nedá se nic dělat, narušené. Jestliže se přijímá Eucharistie před biřmováním, něco není v pořádku. N. Kabasilas říká, že: "Eucharistie je poslední z mystérií. Není možné jít nad ni a něco přidat. Po Eucharistii už není k čemu tíhnout."(20) - To bylo svědectví z východu, já bych zde citoval ještě svědectví ze západu, přímo z Říma: z "Traditio apostolica" Hippolyta Římského, což je text z let 217 - 232 vyplývá:
pokřtěný ne biřmovaný se nesmí účastnit "oratio" a nesmí být ani účasten na slavení mystérií, pokud předtím neobdržel pomazání "oleum sanctificatum" na hlavě, polibek biskupa a pozdrav "Pán s tebou" a odpověď. (Pokřtěný nebiřmovaný se tedy nesmí ani modlit s věřícími, ani být účasten mystérií, čili Eucharistie, nemůže si dát ani políbení pokoje s věřícími.)
Biřmování tedy znamená opravdový počátek plnosti modlitby s bratřími a přístup k Eucharistii.
To je tedy svědectví naší, západní tradice, z Říma.(21)

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jan Mráz

Témata: Biřmování teologie, teologové Liturgie Svátosti

Související texty k tématu:

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!