Sekce: Knihovna

Eucharistická služba nemocným

Zásady pro ty, kdo jsou k této službě pověřeni

z knihy Malý kurz duchovní péče o nemocné

Služba znamená, že chceme posloužit konkrétními nemocnému podle jeho potřeb, ne sobě, abychom splnili svá přání!

Čili vždy bereme ohled na jeho aktuální stav a přání.

Nemocný potřebuje nezbytně pochopení, úctu, důvěryhodné lidi a někdy také svátosti.

Většina nemocných potřebuje vyslechnout, žádný nepotřebuje umná a dlouhá zbožná poučení (pokud si o ně neřekne).

Eucharistii nosíme v pevné schránce (pyxidě) a nikde jí nenecháváme ležet ani jen tak, ani v tašce.

Zásadně nikdy nenecháváme Eucharistii u nemocného (ani doma, ani v nemocnici) – přání biskupů.

Pokud nám hostie zbude, vrátíme jí do kostela. Pokud to nejde, uctivě přijmeme, ale nenecháváme u sebe doma.

Pokud nemocný nemůže polknout celou hostii, ulomíme vhodně velký kousek. Pokud máme jednu hostii pro dva lidi, rozlomíme.

Pokud nemocný nechce přijmout Eucharistii (byť si nás třeba pozval) vždy to respektujeme a nikdy nenutíme.

Průběh obřadu podání Eucharistie se řídí potřebami, možnostmi a přáními nemocného (v rámci obřadu), ne našimi představami.

Základní struktura obřadu:

Pozdravení, případně krátký rozhovor, vzbuzení lítosti, čtení z Písma, Modlitba Páně, Hle Beránek Boží, podání hostie, chvíle ticha, závěrečná modlitba.

Toto vždy upravit podle aktuální situace nemocného (a jeho okolí – to máme také vzít na vědomí).

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

2 Mak 12,43-46; Žalm ŽALM 116; Řím 5,5-11
Mt 5,1-12a

Doufáme, že křest, kterým jsme byli přivtěleni v Krista, je pro nás vstupenkou do Božího království. Ale v učení církve také čteme o těch, kteří sice vstoupili, ale cosi je dělilo od Boha. Tito bratři a sestry tedy zakusí bolestné okamžiky, v nichž se tváří v tvář Bohu naplno ukáže jejich odmítání Boha, nevěrnost pravdě a spravedlnosti, neláska k bližním… Nejde o pomstu, ale o vyrovnání se s pravdou, protože před Bohem nemůže existovat nikdo, kdo nestojí v pravdě. Tomuto stavu říkáme očistec. Je to místo, kde lidé již patří do nebe. Zde se nerozhodují mezi nebem a peklem. Již patří k Bohu, a proto jim také Bůh nabízí pomoc. Právě v této bolesti nad sebou samými jim mohou pomoci ti, kdo jsou ještě na cestě – my! Proto s nadějí a důvěrou v Boží lásku prosíme za odpuštění jejich hříchů, za smíření a za plné společenství s Bohem.