Úvod

Následující úvahy o tom, jak se utvářel, zvláště po teologické stránce, Nový zákon, jsou ideovým dílem prof. Prospera Grecha OSA, který přednáší hermeneutiku a novozákonní teologii na Papežském biblickém institutu v římě. Kurs, který zde měl prof. Grech na toto téma v letním semestru 1995, vycházel z jeho pojednání v prvním svazku italského kolektivního díla Storia di teologia (Piemme; Casale Monferrato 1993); dotyčné pojednání, vydané na žádost autora nakladatelstvím Piemme jako separátní tisk, sloužilo posluchačům zmíněného kursu jako skriptum. Jeho text, ale především nezastupitelný živý projev prof. Grecha při přednáškách, byl podnětem k myšlence seznámit s obsahem kursu také teologicky zainteresovanou veřejnost u nás. Jde totiž o ucelený, stručný, a přitom velmi hutný přehled všech významných faktorů, které spoluutvářely novozákonní teologii. I když se práce tohoto druhu pochopitelně občas nevyhne poněkud zjednodušujícím tvrzením, může čtenářům v každém případě poskytnout hlubší vhled do onoho pozoruhodného procesu, jehož výsledkem jsou inspirované knihy Nového zákona.

Co se týče formální stránky této české verze, nutno podotknout, že nejde o překlad v pravém slova smyslu, nýbrž o poměrně volné zpracování vlastních poznámek jednoho z vděčných Grechových posluchačů, který samozřejmě také přebírá odpovědnost za veškeré věcné chyby a nepřesnosti, jež se v textu mohou vyskytnout. Vzhledem k této formě bylo upuštěno od doplňujících poznámek pod čarou. Zájemcům o další studium lze doporučit kromě běžných úvodů do Nového zákona a některých monografických prací zejména dvě knihy: Felix Porsch, Mnoho hlasů - jedna víra (Zvon; Praha 1993) a Hermann-Josef Venetz, So fing es mit der Kirche an. Ein Blick in das Neue Testament (Benziger; Zürich 21981).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Josef Hřebík

Témata: Bible, Boží slovo, Písmo svaté

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.