Úvod

Následující úvahy o tom, jak se utvářel, zvláště po teologické stránce, Nový zákon, jsou ideovým dílem prof. Prospera Grecha OSA, který přednáší hermeneutiku a novozákonní teologii na Papežském biblickém institutu v římě. Kurs, který zde měl prof. Grech na toto téma v letním semestru 1995, vycházel z jeho pojednání v prvním svazku italského kolektivního díla Storia di teologia (Piemme; Casale Monferrato 1993); dotyčné pojednání, vydané na žádost autora nakladatelstvím Piemme jako separátní tisk, sloužilo posluchačům zmíněného kursu jako skriptum. Jeho text, ale především nezastupitelný živý projev prof. Grecha při přednáškách, byl podnětem k myšlence seznámit s obsahem kursu také teologicky zainteresovanou veřejnost u nás. Jde totiž o ucelený, stručný, a přitom velmi hutný přehled všech významných faktorů, které spoluutvářely novozákonní teologii. I když se práce tohoto druhu pochopitelně občas nevyhne poněkud zjednodušujícím tvrzením, může čtenářům v každém případě poskytnout hlubší vhled do onoho pozoruhodného procesu, jehož výsledkem jsou inspirované knihy Nového zákona.

Co se týče formální stránky této české verze, nutno podotknout, že nejde o překlad v pravém slova smyslu, nýbrž o poměrně volné zpracování vlastních poznámek jednoho z vděčných Grechových posluchačů, který samozřejmě také přebírá odpovědnost za veškeré věcné chyby a nepřesnosti, jež se v textu mohou vyskytnout. Vzhledem k této formě bylo upuštěno od doplňujících poznámek pod čarou. Zájemcům o další studium lze doporučit kromě běžných úvodů do Nového zákona a některých monografických prací zejména dvě knihy: Felix Porsch, Mnoho hlasů - jedna víra (Zvon; Praha 1993) a Hermann-Josef Venetz, So fing es mit der Kirche an. Ein Blick in das Neue Testament (Benziger; Zürich 21981).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Josef Hřebík

Témata: Bible, Boží slovo, Písmo svaté

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

20. 10. 2019

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.