Úvod

Následující úvahy o tom, jak se utvářel, zvláště po teologické stránce, Nový zákon, jsou ideovým dílem prof. Prospera Grecha OSA, který přednáší hermeneutiku a novozákonní teologii na Papežském biblickém institutu v římě. Kurs, který zde měl prof. Grech na toto téma v letním semestru 1995, vycházel z jeho pojednání v prvním svazku italského kolektivního díla Storia di teologia (Piemme; Casale Monferrato 1993); dotyčné pojednání, vydané na žádost autora nakladatelstvím Piemme jako separátní tisk, sloužilo posluchačům zmíněného kursu jako skriptum. Jeho text, ale především nezastupitelný živý projev prof. Grecha při přednáškách, byl podnětem k myšlence seznámit s obsahem kursu také teologicky zainteresovanou veřejnost u nás. Jde totiž o ucelený, stručný, a přitom velmi hutný přehled všech významných faktorů, které spoluutvářely novozákonní teologii. I když se práce tohoto druhu pochopitelně občas nevyhne poněkud zjednodušujícím tvrzením, může čtenářům v každém případě poskytnout hlubší vhled do onoho pozoruhodného procesu, jehož výsledkem jsou inspirované knihy Nového zákona.

Co se týče formální stránky této české verze, nutno podotknout, že nejde o překlad v pravém slova smyslu, nýbrž o poměrně volné zpracování vlastních poznámek jednoho z vděčných Grechových posluchačů, který samozřejmě také přebírá odpovědnost za veškeré věcné chyby a nepřesnosti, jež se v textu mohou vyskytnout. Vzhledem k této formě bylo upuštěno od doplňujících poznámek pod čarou. Zájemcům o další studium lze doporučit kromě běžných úvodů do Nového zákona a některých monografických prací zejména dvě knihy: Felix Porsch, Mnoho hlasů - jedna víra (Zvon; Praha 1993) a Hermann-Josef Venetz, So fing es mit der Kirche an. Ein Blick in das Neue Testament (Benziger; Zürich 21981).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Josef Hřebík

Témata: Bible, Boží slovo, Písmo svaté

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!