Užitečné informace pro všechny, kdo jsou v kontaktu s uprchlíky,
a pro ty, kteří jim pomáhají.
(Vespod stránky si text můžete stáhnout přehledně graficky zpracovaný).
Utečenci z válkou zasažené Ukrajiny procházejí extrémní životní situací,
která se vymyká běžné lidské zkušenosti.
• Byli svědkem bombardování, viděli bezprostřední následky války.
• Museli opustit své muže, táty, syny. Jejich příbuzní a přátelé jsou často v nebezpečí života.
• Byli nuceni opustit svůj domov ve velmi krátkém čase. Opustili svůj dosavadní život, své jistoty,
opory a životní plány.
• Překonali útrapy a nebezpečí dlouhé cesty a přicházejí do cizí země. Neznají jazyk, zvyklosti, prostředí.
Po příchodu do bezpečí lidé cítí úlevu.
Ale zároveň nová situace přináší nový stres:
• Musí se zorientovat a adaptovat na zcela nové a neznámé podmínky.
• Doléhá na ně frustrace a pocity ztráty.
• Prožívají velkou nejistotu a strach z budoucnosti.
Teprve s příchodem do bezpečí se postupně uvolňují pocity,
na které během útěku nebyl čas: lítost, úzkosti, smutek, vztek, pocity zmaru, beznaděj, bezmoc.
Reakce uprchlých lidí mohou být pro nás překvapivé a nepochopitelné,
protože neodpovídají našemu očekávání (radost ze záchrany, vděčnost za pomoc).
Je úplně NORMÁLNÍ, pokud lidé na útěku:
• Chovají se podrážděně, jsou popudliví a odsekávají.
• Hádají se kvůli maličkostem, vztekají se.
• Nespravedlivě obviňují nebo nečekaně vybuchnou.
• Někteří mohou vypadat chladně a netečně, mohou působit dojmem, že jsou nad věcí.
• Často mohou být velmi nesoustředění a působit zmateně, např. nejsou schopni pochopit jednoduché instrukce. Nejedná se o naschvál, ani o hloupost.
• Velmi často nemají kapacitu na to projevovat vděčnost, i když si ji uvědomují.
CO MŮŽEME DĚLAT:
• Neberte si nečekané reakce osobně – jejich vztek nepatří vám, i když momentálně na vás míří.
• Nehádejte se. Neodsekávejte. Nezvyšujte hlas.
• Neodpovídejte konfrontačně.
• Nemusíte každou reakci komentovat, můžete ji jenom nechat zaznít.
• Ptejte se na potřeby a přání.
• Nabízejte, ale nevnucujte.
• Respektujte rozhodnutí, které se vám může jevit nelogické a nepochopitelné.
• Dopřejte klid, soukromí a čas.
• Někdy stačí být jenom přítomen.
• Nečekejte projevy vděčnosti. Uvědomte si, že když se octnete s taškou přes rameno a dítětem za ruku na útěku v cizí zemi, budete se zcela jistě chovat úplně stejně.
Je důležité vědět, že i chování a prožívání nás pomáhajících
se v průběhu času přirozeně mění
Zpočátku lidé pomáhají s velkým nasazením, prožívají sounáležitost a hrdost. Angažují se finančně i osobně. Jsou ochotni přinášet i osobní oběti a snášet nepohodlí. Mají vysokou frustrační toleranci.
Po určité době dochází ke změně a nastává fáze deziluze: objevuje se podráždění, únava, klesá frustrační tolerance, naopak vzrůstá citlivost k nepohodě a nepohodlí.
V této fázi hrozí, že lidé začnou více věřit pomluvám, fake news a konspiračním teoriím.
Změna našeho prožívání je NORMÁLNÍ.
Být podrážděný, mít pochybnosti, mít pocit, že to nikdy neskončí, mít všeho plné zuby a cítit se unavený je v pořádku.
To ale neznamená, že naše pomoc má menší smysl, nebo že je méně potřebná.
CO POMÁHÁ:
• Respektujte svoje potřeby.
• Dostatečně spěte.
• Dbejte na odpočinek.
• Věnujte se svým koníčkům.
• Udržujte vztahy, scházejte se s přáteli.
• Choďte do přírody.
• Dávkujte si informace, není zdravé být neustále on-line.
• Sportujte.
• Jděte do kina, divadla, na koncerty.
• Žijte svůj běžný život.
• Neberte se tak vážně, humor udržuje zdravou mysl.
MUDr. Halka Korcová, psychiatr
MUDr. Katarína Hánělová, psychiatr
