Opět vánoce (1955), druhé v kriminále. Předcházelo jim předvánoční období smutku a depresí, nejkritičtější období lidí odloučených od domova. Začínalo listopadem a stupňovalo se úměrně se zkracujícími se dny, sílícími větry, mrazivými dešti a sněhovými závějemi. Přesto jsme intenzívně prožívali advent.
 
Bylo nás několik, kteří jsme spolu s kněžími utvrzovali sebe i kamarády v naději, že vše špatné jednou skončí a - řečeno slovy staročeské adventní písně - "Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním, a bude v den onen světlo velké, aleluja."

***

Z knihy Václava Vaško: Ne vším jsem byl rád, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

***

Další texty k tématu advent naleznete zde

***

Záznam internetového rozhovoru s Václavem Vaško naleznete zde