Dva navigační pokyny pro služebníky v pastoraci

Papež Lev XIV. se ve čtvrtek 11. června 2026 v Katedrále svaté Anny na Kanárských ostrovech setkal s biskupy, kněžími, jáhny, zasvěcenými osobami, seminaristy a pastoračními pracovníky. A jako povzbuzení do jejich služby jim nabídl dva „navigační pokyny“.

Slaďujme naše rozdíly a pracujme ve prospěch všech

Je pro mě velkou radostí moci prožít toto setkání s vámi. Děkuji za vaše svědectví, která jsou odrazem živé církve, v jejímž srdci zaznívají „radosti a naděje, smutky a úzkosti lidí našich dob, zejména chudých a všech trpících“. Přicházím na tyto ostrovy jako otec a bratr ve víře.

Každý z nás obdržel rozličné dary a služby k budování Kristova těla. A toto je Pánovo volání, které dnes nově zaznívá v našich srdcích a potvrzuje naše povolání a poslání: společně budovat církev založenou na Kristu, „úhelném kameni“ (srov. 1 Pt 2, 6-8), slaďovat naše rozdíly a jednotně pracovat ve prospěch všech.

Chtěl bych, abychom se společně zamysleli nad dvěma postoji našeho křesťanského života, které musíme mít na zřeteli, chceme-li být „moudrými staviteli“ při budování civilizace lásky.

1/ Dřevo, které překlene moře tohoto světa na cestě Domů

Vy, Kanárané rodem nebo přijetím, Boží lid putující krajinou obklopenou Atlantikem, máte výsadu každodenně se těšit z majestátní přítomnosti moře. Říká se, že v očích ostrovana zůstává tento obraz – který má příchuť vlasti a domova – navždy vepsaný do zornic a že velmi chybí, když je člověk někde daleko, „ve vnitrozemí“. Tento pocit odpovídá zdravé touze po nekonečnu, po otevřeném nebi a moři, které se rozprostírají na horizontu bez hranic a mezí; a citlivému srdci, připravenému se slzou se rozloučit s těmi, kdo odcházejí, a s otevřenou náručí přijmout ty, kdo přicházejí. V tomto smyslu může být moře někdy i synonymem vzdálenosti a odloučení, výzvy a cesty, kterou je třeba ujet.

V této souvislosti nám svatý Augustin říká: „I kdyby někdo z dálky zahlédl svou vlast, tak mezi ním a tou vlastí by se rozprostíralo moře: vidí, kam má jít, ale nezná cestu. Tak je tomu i s námi: toužíme dosáhnout svého trvalého stavu, ale mezi námi je moře tohoto světa. A aby nám ukázal cestu, přišel nám naproti sám ten, ke kterému chceme jít. A co udělal? Připravil nám dřevo, pomocí kterého můžeme přejít přes moře. Nikdo není schopen projít mořem tohoto světa, pokud ho nenese Kristův kříž.“

Toto je první postoj, který nás orientuje, abychom se uměli plavit vodami života a dojet do cíle, do nebeské vlasti:
obejmout
Kristův
kříž.

Drazí bratři a sestry, nejrůznější světci zakusili touhu po Bohu, a když museli čelit bouřím existence, uměli vzít Ježíše do svých lodí, důvěřovali mu, objali kříž a tak utišili vlny nejistoty a strachu (srov. Mt 8, 23-27). Jejich životy, proměněné Boží milostí, nás povzbuzují, abychom i my vzali na sebe Kristův kříž a následovali ho, abychom byli věrnými svědky evangelia v tomto momentu dějin, který není bez nepokojů a protiřečení, a tak dosáhli přislíbeného cíle .

Prvním „navigačním pokynem“ je tedy obejmout Kristův kříž. A vy to děláte každodenně, například jako Šimonové z Cyrény, když doprovázíte a pomáháte nést břemena tolika bratřím a sestrám ukřižovaným dramaty života. Děkuji vám za tuto velkodušnou službu lásky a milosrdenství.

2/ Sklánějte se v adoraci před Kristem

Chtěl bych zdůraznit ještě další postoj: pěstovat eucharistickou spiritualitu. Cílem našeho putování životem je setkání s Kristem. On je středem křesťanského života, před kterým se sklánějí v adoraci naše kolena. Kolem něj se shromažďujeme jako jedno tělo a spolu s ním se obětujeme jako „živá, svatá, Bohu milá oběť“ ( Ř 12,1).

Říká nám to koncil: věřící, "když se účastní eucharistické oběti, prameni a vrcholu celého křesťanského života, přinášejí Bohu božskou oběť a spolu s ní i sebe samých. A tak konkrétním způsobem projevují jednotu Božího lidu". Pěstovat eucharistickou spiritualitu tedy znamená prohlubovat „spiritualitu církevní jednoty v lásce“. Udělejme ze svého života odpověď na Ježíšovu touhu: „Aby všichni byli jedno [...], aby svět uvěřil“.

Konkrétním způsobem, jak projevit tuto spiritualitu společenství, je křesťanská solidarita, protože „spojení s Kristem je zároveň spojením se všemi ostatními, kterým se on dává“. Proto vás povzbuzuji, abyste všem nadále nabízeli lásku, kterou jste i vy sami přijali od Pána, lásku, která se stává pokrmem v přijímání, naslouchání, blízkosti a péči o nejkřehčí: „Neboť jsem byl hladový a dali jste mi jíst; byl jsem bolest; jste mě , byl jsem nahý a přioděli jste mě; byl jsem nemocný a navštívili jste mě ;

Plavte se odvážně po moři života

Drahá Církvi putující na Kanárských ostrovech, povzbuzuji vás, abyste kráčeli ve stopách svatosti tolika mužů a žen, kteří vás předešli a obětovali své životy ve společenství s Kristovou obětí na kříži a na oltáři. Kráčejte dál, pevně zakořenění v něm, abyste se v tomto novém čase dějin nadále odvážně plavili po moři života. Když narazíte na potíže, pozvedněte zrak a proste Ducha svatého o milost žít sjednocení ve víře, naději a lásce, v ctnostech, které „jsou jako tři hvězdy zářící na nebi našeho duchovního života, aby nás vedly k Bohu“.

Ať nás Panna Maria, Stella maris (Hvězda mořská), vede na naší plavbě, ať nám pomáhá „zajet na hlubinu“, abychom tak dopluli do bezpečného přístavu definitivního setkání s jejím Synem Ježíšem Kristem. Děkuji.