Bez modlitby nemůže dojít k realizaci Božích plánů
Křesťan a jeho poslání stojí a padá s modlitbou (P. Josef Mixa)
Když Ježíš říká: „Proste a bude vám dáno,“ neznamená to, že Bůh splní všechna naše přání podle našeho gusta. Smysl modlitby je jiný: nehledat sebe, ale hledat Boha.
Milovat Boha bez modlitby vlastně nejde. Čím opravdovější je naše víra a láska, tím pravdivější a účinnější je i modlitba. Někdy se může zdát, že Bůh naše prosby nevyslýchá. Ale jak připomíná sv. Augustin: „Jestliže se o něco modlíš a nedostáváš to, věz, že dostaneš něco lepšího.“ Bůh sice zná naše potřeby dřív, než je vyslovíme, přesto nás volá k modlitbě. Ne proto, aby si ověřil, co chceme, ale protože nás bere vážně jako své partnery. Do díla spásy a obnovy světa nás zapojuje právě skrze modlitbu. Bez modlitby nemůže dojít k realizaci Božích plánů – ani v našem osobním životě, ani v poslání, které máme vůči druhým. Proto se dá říct: křesťan stojí a padá s modlitbou.
Je to jako s láskou mezi mužem a ženou, která je nemyslitelná bez konkrétních projevů.
Pravá láska se prověřuje i povinností
Je uměním měnit modlitbu tak, aby byla vždy ryzím výrazem mého nitra, a ne něčím okrajovým, pouhou povinností. I když „povinnost“ v duchovním životě nesmíme chápat jako něco méněcenného! Platí přece, že v pravé lásce nejde jen o to, co nás baví, co nás uchvacuje a rozněcuje. Pravá láska se prověřuje povinností – například láska rodičů k dětem.
Základní formou modlitby by měla být ta, kterou lze nazvat buď modlitbou srdce anebo stavem modlitby, tedy něčím, co stále trvá. To znamená stav, v němž jsem v trvalém obdivu, klanění, vděčnosti a lásky k Bohu. A podobně jako manželé, kteří jsou v trvalém stavu, svou lásku musí nějak pořád aktualizovat. Stejně tak i křesťan aktualizuje svou lásku k Bohu konkrétní formou modlitby. Samozřejmě, že modlitba by měla být pravidelná, což může při modlitbě připadat člověku nesmírně těžké.
Nehrozí potom nebezpečí stereotypu?
Je to podobné jako v různých obdobích života člověka, kdy je nucen něco dělat pravidelně. Ačkoliv mám někdy pocit, že mi modlitba vůbec nic nedává a cítím vyprahlost, je dobré se dál modlit. Cvičit se. Když chce někdo uspět jako sportovec nebo jako hudebník, také musí pořád trénovat, cvičit. Do úmoru. Což následně přináší ovoce. Pokud je člověk Bohem plně zasažen a pokud na své duchovní cestě postupuje správným směrem, tak už více méně ani slova při modlitbě nepotřebuje. Mlčí a plně zažívá Boha. Ovšem hloubka a stupeň modlitby jsou přímo úměrné stupni obrácení. Což není jednorázová akce, kdy se z nevěřícího stává věřící v aktu konverze. Obrácení je celoživotní proces. (P. Josef Mixa)
Kde jsem čerpal pro svůj život (a pastorační působení)
Pastoralista P. Aleš Opatrný vzpomíná: "V roce 1968 jsem se setkal s P. Josefem Mixou, který mne velmi zaujal a inspiroval a začal jsem k němu chodit ke zpovědi. /.../ Velmi živě si vybavuji, jak mi asi tři čtvrtě roku opakoval, že je třeba se modlit. Že je hlavně třeba se modlit. Že je stále třeba se modlit. Trochu jsem se ošíval – přece si to pamatuji, tak proč mi to pořád opakuje?! Po několika létech jsem pochopil a dodneška chápu, že to bylo potřebné, užitečné, požehnané. /…/ A stále prostě a jednoduše zdůrazňoval to, že je třeba ve všem snažení a konání vidět Ježíše jako toho nejdůležitějšího, do něho být zamilován a že všechno ostatní je až daleko za tím. To řekne jistě mnoho kněží i laiků sice s nejlepšími úmysly (sebe nevyjímám), ale ne každý za tím stojí celou bytostí."
A manželé Bláhovi připomínají: "V úzkých vždy vzpomínáme na jeho slova: ´Když je mi úzko, jdu a vrhnu se před svatostánek, Pán už to vyřeší, Pán se postará.´“
