Ve Vatikánu začalo ve středu, 7. října 2026 setkání, které svolal papež Lev u příležitosti 10. výročí apoštolské exhortace Amoris Laetitia - o pastoraci manželství a rodiny. Účastní se ho předsedové biskupských konferencí z celého světa. Konzultace potrvají do 14. října. Českou republiku reprezentuje Josef Nuzík. Papež se ve svém projevu jasně postavil za pastorační přístup svého předchůdce Františka v oblasti manželství a rodiny.

„Amoris Laetitia“ byl „důležitý milník“…

Na zahajovací akci Lev XIV. ocenil text svého předchůdce jako „důležitý milník“ na cestě církve; který „doprovázel konkrétní životy rodin a inspiroval iniciativy a procesy“. Tímto dokumentem František vyvodil závěry z několikaletého procesu biskupských synod na téma manželství a rodiny.

Papež Lev mimo jiné uvedl: „Ve svém poselství z 19. března 2026, k desátému výročí Amoris Laetitia, jsem připomněl, že ‚existují skutečně místa a okolnosti, kdy se církev může stát solí země pouze skrze laiky, a zejména skrze rodiny.‘ Amoris Laetitia nás vyzývá, abychom toto povolání a odpovědnost brali vážně. Samy rodiny se svým každodenním životem podílejí na poslání církve… Jako pastýři jsme na sebe vzali odpovědnost neustále hlásat krásu Božího plánu pro manželství a rodinu, stejně jako jeho volání k lásce a něze. To nás vyzývá, abychom doprovázeli lidi na jejich cestě, aby žili své povolání v konkrétních okolnostech svého života.“

Propast mezi životem maželů a církevním učením

Papež Lev řekl, že skutečný život manželských párů a rodin dnes konfrontuje církev s výzvami, kterým musí statečně čelit. „V mnoha kontextech se otevírá stále větší propast mezi způsobem, jakým se prožívá sexualita a intimita, a křesťanským pohledem na manželství. Mladí lidé i nadále touží po lásce, věrnosti a sounáležitosti, ale mnozí jen těžko chápou, jak se takový pohled na lásku může utvářet v jejich vlastních životech, nebo věří, že celoživotní závazek je předpokladem pro dosažení toho, co si přejí.“

Tyto skutečnosti podle papeže vedou k řadě otázek. „Co lidé skutečně hledají za těmito kulturními změnami? Co nám odhalují jejich radosti a naděje, starosti a obavy? Kde se našemu pastoračnímu jazyku a praxi daří otevírat cestu a kde se mu nedaří dotknout se srdcí lidí nebo je podpořit v jejich úsilí o dobro? Co nás učí prožitá zkušenost rodin – zkušenost, ze které jsme se ještě plně nepoučili? Co můžeme nabídnout jako doprovod pro zdravý a svatý rodinný život? Co se zejména můžeme naučit od rodičů, kteří se snaží doprovázet své děti a mladé lidi v takových kontextech?“

Duch svatý promlouvá skrze náročné situace

„Křehkost“ si zaslouží zvláštní pozornost, řekl Lev: „Zkušenost křehkosti vyvolává otázku, zda jsme schopni zůstat si navzájem blízcí, když život již nesplňuje očekávání, a zda dokážeme rozpoznat dílo milosti i v situacích poznamenaných omezeními, ranami a zdánlivým selháním… S jakou církví se lidé setkávají právě tehdy, když jsou nejkřehčí? Pomáhají jim naše komunity objevit, že stále mají své místo, odpovědnost a dary, které mohou nabídnout? Lze pravdu, kterou hlásáme, prožít skrze trpělivost, blízkost a milosrdenství naší pastorační přítomnosti? Jak jim můžeme hlásat plnost evangelijního učení o rodině?“

Nové způsoby hlásání evangelia a udělování svátostí

Papež pokračoval, že Duch svatý často promlouvá k církvi „právě skrze situace, které nás vyzývají“. Otázkou je, „jak se Boží milosrdenství a spásná milost Kristova mohou dostat k našim rodinám dnes – zejména v jejich slabosti… Naším úkolem tedy není jen interpretovat tyto skutečnosti, ale nechat se jimi vyzvat a čerpat z nich naši pastorační odpovědnost, aby církev nacházela nové cesty, jak hlásat evangelium, udělovat svátostné milosti, doprovázet rodiny a zviditelňovat něhu, s níž Kristus nadále kráčí mezi svým lidem.“

Lev stanovil cíl týdenního setkání ve Vatikánu: „uvést apoštolskou exhortaci do dialogu se zkušenostmi našich církví za posledních deset let.“