„Když šel Ježíš odtud dál,
viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš
a řekl mu: ,Pojď za mnou!‘
On vstal a šel za ním“ (Mt 9,9).

V jediném verši je geniálně vyjádřena dynamika Božího povolání a lidské odpovědi. V naprosto neočekávaný moment lidského života zazáří pronikavé světlo, zazní slovo, které proniká až do morku kostí. Není možné neodpovědět: kladně „ANO“, nebo záporně „NE“.

Kým byl vlastně člověk Matouš? Jedna kniha uvádějící do knih Nového zákona o něm, pro potřebu této promluvy, píše: „Matouš, nazývaný také Lévi (Mk 2, 14; Lk 5, 27), byl výběrčím daní. Ježíš ho povolal, aby se stal jeho učedníkem. Když Lévi jeho pozvání přijal, tak si pravděpodobně změnil jméno a začal se nazývat Matouš (,dar od Boha‘). Je pozoruhodné, že si Ježíš vybral židovského celníka, který byl ve službách Římanů…“ (Kapesní průvodce Novým zákonem, Luxpress, Praha 1996, s. 11). Vůbec není jistě, jestli změnu jména si přál Lévi-Matouš nebo Ježíš. Nebo měl obě jména zároveň, jako třeba Šavel-Pavel? To nevíme. 

Kým byl ale Lévi před tím, než se stal celníkem? Nebyl přeci celníkem od narození. Jeho židovské jméno přeci odkazuje na kmen jednoho z dvanácti synů Jákoba – Izraele. Tento kmen byl vybrán, aby se ujal kněžské služby. Po babylónském vyhnanství se zhostil služby v jeruzalémském chrámu jako tzv. nižší kněžstvo. Byl tedy náš Lévi-Matouš také knězem? Jestli byl knězem, nevíme, ale pokud ano, tak můžeme klubko minulosti rozvíjet dál. Třeba se zřekl svého úřadu a zaslepen penězi kolaboroval s Římany. Možná se ve skrytu trápil. Špinavé peníze tížily jeho svědomí. Jeho hřích v něm však musel vyhnít. A on mrtvý před Zákonem už pouze očekával svého Zachránce – Spasitele. Tomu by nasvědčovala i jeho okamžitá reakce. Ihned, jak zaslechl Ježíšův hlas, vstal (řecky „anastas“, evokuje nám „vzkříšení“) a následoval ho. Matouš pak dává vzniknout evangeliu, které v každém svém odstavci dokazuje, že ten, který ho vzkřísil k novému životu, je naplněním Zákona, který velice dobře znal.

Mám pro všechny „Matouše“ dobrou zprávu: Ježíš je vždy ve správný čas na správném místě. Osloví nás v okamžik, kdy jsme dozráli, kdy možná nemáme už nic vlastního, jsme spoutáni hříchem, který v nás vyhnívá. Jen je potřeba nepropadnout zoufalství. Spasitel přijde. Možná už stojí za dveřmi.