Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
Nejsvětější Trojice - B / Život - včetně toho věčného - není ani tolik o slově JÁ, jako o slově MY

V Ježíši poznáváme Boha, který žije jak ve svém vnitrobožském vztahu, tak také ve vztahu ke světu – k nám lidem.

Nejsvětější Trojice – slavnost 

Podíváme-li se do lidské historie a pokusíme-li si vybavit osobnosti, které měli na poli geopolitiky velkou moc, proběhne nám před očima asi mnoho tváří. Většinou tyranů a diktátorů, kteří se nebáli za cenu velkých obětí na životech (pro ně nepotřebných lidí) rozšiřovat svůj vliv a svou moc co to šlo nejdál.

Tito mocní (bez ohledu na dobu, ve které žili a bez ohledu na státní útvar, ve kterém vládli) mají pak jednu shodnou vlastnost: strach o moc. Když se po jejich boku objevil někdo, kdo by je mohl ohrozit, jednoho dne zmizel. A to někdy doslova. Stala se třeba nehoda…

Nevím, kolika z vás by na paměti při vyjmenovávání světových mocnářů vyvstalo jméno Ježíše  Krista, kterému (jak jsme slyšeli v evangeliu) byla dána veškerá moc na nebi i na zemi. Možná nikomu.

A to možná především proto, že Ježíšova vláda nad světem je zásadně jiná. Přestože má Ježíš veškerou moc, nechce si svět podmanit sám. A také žádný jeho učedník nikdy „nezmizel“ proto, že by byl až moc horlivý. U Ježíše je tomu úplně naopak; Ježíš se o svou moc ze zásady dělí!

V Ježíši poznáváme Boha, který žije jak ve svém vnitrobožském vztahu, tak také ve vztahu ke světu – k nám lidem.

Říká: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“

Je mi dána veškerá moc… jděte tedy a získejte za učedníky všechny národy…

Ježíš přišel na svět, aby nám představil jednu fascinující a přelomovou věc. Život (včetně toho věčného) není ani tolik o slově JÁ, jako o slově MY. Bůh totiž, který je Trojicí, který je láska dávající se i přijímající zároveň, není schopen a ochoten zůstat uzavřen sám do sebe, ale přišel se rozdat, abych i já – nepatrný tvor – člověk – tuto lásku zakusil a dokázal do ní zvát všechny národy a křtít je právě ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

Zcela zásadní vlastností Boží lásky je pak její trvalost: je to láska nekončící. Není závislá na jedné historické epoše, ani na ochotě historiků tento Boží projev ke světu zaznamenat, natož na otevřenosti lidí Boha s odstupem času teoreticky hodnotit.

Boží vztah lásky se neustále děje!

Jaká je moje reakce? Věřím ve vztahy, ve kterých se dobro množí právě a jen tehdy, když se dělí?