Věcný rejstřík
Zobrazeny štítky pod písmenem: V
- Václav sv.
Kníže Václav, český národní patron, jehož jméno znamená "více slavný", byl nejstarším synem knížete Vratislava I. a Drahomíry. Měl dva bratry (Boleslava a Spytihněva, jenž zemřel mlád) a čtyři sestry. V r. 924 se ujal vlády a projevil se jako rozvážný panovník, který založil svou politiku na další christianizaci země. Aby si zachoval svrchovanost, podřídil se saskému vévodovi Jindřichu I. Ptáčníkovi, čímž omezil ambice bavorského vévody Arnulfa na české území. Sv. Václava zavraždil jeho bratr Boleslav ve Staré Boleslavi (roku 929 nebo 935).
- válka
- Vánoce
- Vánoce - iluze, frustrace
- vánoční recepty
- vaření, receptyviz recepty
- vcítění, empatieviz pochopení
- Vděčnost
- Věda
- vedoucí, vedení
- Velikonoce
- Velikonoční triduumVelikonoční třídení
- Velikonoční vigilie (Velikonoce)Dnešní noc se nazává Veliká
Veliko-noční = veliká noc
Křesťané věří, že o této noci byl Ježíš Kristus vzkříšen z mrtvých. Po své smrti nejprve sestoupil mezi mrtvé. Svým vzkříšením pak otevřel každému člověku cestu skrze smrt k Bohu. K životu věčnému a naplněnému. Jeho vzkříšení se nás netýká až "jednou umřeme", nýbrž plody jeho vítězství nad zlem, hříchem a smrtí můžeme čerpat již nyní.
Více o Veliké velikonoční noci - velikonoční vigilii naleznete zde - velkorysost, velkodušnost
- Velký pátek (Velikonoce)Velký pátek je připomínkou dne smrti Ježíše Krista. Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži odpoledne ve tři hodiny. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě. Velikonoce mají dvě hlavní linie: svou smrtí nás Kristus osvobozuje od zla a hříchu (Velký pátek), svým vzkříšením nám zjednává přístup k novému životu a otevírá nám nebe.
- Věrnost
- věroukaviz teologie
- vězení
- vchodviz brána, dveře
- Vianney Jan Maria
Sv. Jan Maria Vianney se narodil se 8. 5. 1786 ve Francii v obci Dardilly u Lyonu. Vyrůstal v době francouzské revoluce, s náboženskými pravdami se mohl seznamovat pouze v rodině nebo neveřejným způsobem, číst a psát se začal učit až v 17 letech. Pod vedením faráře z blízké farnosti Ecully se připravoval na kněžství a po vysvěcení v grenobelském semináři (1815) u něho začal působit jako kaplan. V roce 1818 mu byla svěřena zanedbaná venkovská farnost v Arsu; jeho upřímná zbožnost a horlivá láska k duším ji dokázaly proměnit v ohnisko náboženského života. Nebyl teologem ani řečníkem, většinu času strávil ve zpovědnici a před svatostánkem. Ročně přicházelo za ním do Arsu až sto tisíc lidí. Toužil po řeholním životě, ale z poslušnosti zůstal ve své farnosti až do smrti (4. VIII. 1859). V roce 1925 byl prohlášen za svatého a 1929 za patrona kněží v duchovní správě.
