Navigace: Tematické texty C CírkevDelší texty Církev nemá lnout k penězům a moci (papež František)
Církev nemá lnout k penězům a moci (papež František)
Vatikán. Církev nemá lnout k penězům a moci, uctívat úplatky povýšené na světce, nýbrž má čerpat svou sílu z Ježíšova slova, řekl papež František při ranní mši svaté v Domě sv. Marty. Vyšel přitom z dnešního prvního čtení z první knihy Makabejské (1 Mak 4,36-37,25-59), která vypráví o radosti lidu ze znovuposvěcení chrámu, znesvěceného pohany a světským duchem. Papež František komentoval toto vítězství jako výsledek zápasu s jediným myšlením. Boží lid slaví a raduje se, protože opětovně nalézá vlastní identitu. Slavnost je cosi, co světské myšlení neumí a nemůže dělat, vysvětloval papež. Mondénnost nanejvýš vede k zábavě a hluku, avšak radost vychází pouze z věrnosti Smlouvě. V dnešním evangeliu (Lk 19,45-48) Ježíš vyhání prodavače z chrámu se slovy: „Je psáno: Můj dům má být domem modlitby, ale vy jste z něho udělali lupičské doupě“. Stejně jako v době Makabejských bylo uctívání živého Boha nahrazeno světským duchem. Avšak způsob, jakým se to děje, je odlišný:
“V dnešním evangeliu stojí, že velekněží a učitelé Zákona poněkud změnili stav věcí. Nastoupili cestu úpadku a pošpinili Chrám. Znečistili chrám! Chrám je obrazem církve. Církev bude stále – opakuji stále! – vystavena pokušení světskosti a moci, avšak nikoli té moci, kterou pro ni Ježíš zamýšlel. Ježíš neříká– v chrámu se neobchoduje, běžte s tím ven. Volá: Udělali jste tu lupičské doupě! Když církev vstoupí do tohoto procesu rozkladu, konce jsou špatné. Velmi špatné!“
Hrozí tu nebezpečí zkaženosti.
“V církvi odjakživa existovalo pokušení zkaženosti. Nastává, když církev lne k moci a penězům, namísto věrnosti Pánu Ježíši, vládci pokoje, radosti a spásy. Dnešní evangelium je dokladem takové zkaženosti – velekněží a učitelé Zákona lpěli na majetku a moci a zapomněli na ducha. Ve snaze ospravedlnit se a dokázat svou dobrotu prohlašovali, že zaměnili ducha Pánovy svobody za přísnost. Ježíš ve 23. kapitole Matoušova evangelia mluví o jejich tvrdosti. Lidé ztratili smysl pro Boha a také schopnost radosti a chval, protože lnuli k penězům a moci. Byla to jen jiná forma světskosti, než jakou se vyznačoval pohanský lid Starého Zákona.“
Učitelé Zákona a velekněží se na Ježíše rozhněvali, ačkoli nevyhnal z chrámu přímo je, ale obchodníky. Velekněží a učitelé Zákona však na ně byli napojeni – ctili stejného „světce“: úplatek. Přijímali úplatky, lnuli k penězům a klaněli se tomuto „světci“ v uvozovkách. Evangelium užívá silných slov: „Velekněží a učitelé Zákona i přední muži z lidu usilovali o to, aby Ježíše zahubili“. Totéž se dělo v době Judy Makabejského. A proč? Z jediného důvodu: „Nevěděli, jak to provést, protože všechen lid na něm visel a rád mu naslouchal“. Ježíšovou silou bylo slovo, svědectví, láska. Kde byl Ježíš, nebyl prostor pro světskost a korupci! V tom spočívá každodenní zápas každého z nás i celé církve – pouze Ježíš, stále s Ježíšem, viset mu na rtech, slyšet jeho slovo, nikdy nehledat jistotu ve věcech jiného pána. Ježíš nám řekl, že nelze sloužit dvěma pánům – buď Bůh, anebo bohatství; buď Bůh, anebo moc.
“Bude pro nás dobré, když se za církev pomodlíme. Budeme-li myslet na množství dnešních mučedníků, kteří trpí a umírají, aby se nepoddali duchu světskosti, jediného myšlení, apostaze. Dnes je v církvi více mučedníků než v jejích počátcích. Prospěje nám, když na ně pomyslíme. A také nám prospěje žádat o milost, abychom nikdy nenastoupili tento úpadkový proces vedoucí do světskosti, lnutí k moci a penězům.“
Zněla závěrečná prosba papeže Františka.
20.11.2015
Autor: papež František
Související texty k tématu:
Církev
- Snáším neomalené chování druhých (Řehoř Veliký) Ve stavbě nese jeden kámen druhý. Každý kámen spočívá na nějakém jiném. Právě tomu tak je i v církvi.
- Bída církve Moje představa o církvi byla moc pěkná, ale příliš naivní.
- Chybující Petr – základ církve Katolická církev – přes všechny vnitřní i vnější problémy a různé skandály – vytrvala ve věrnosti Ježíšovým příkazům už dva tisíce let.
- Co se nám vybaví, když se řekne církev? Často asi především její hierarchická podoba. Ale je to ten jediný a pro dnešní svět skutečně nejvýstižnější obraz církve?
- Církev byla dřív lepší „V minulosti byla církev lepší“, slyšíme občas. Zidealizovaný pohled na minulost církve ale vede k zoufalé touze po něčem, co nikdy nebylo.
- Církev je - v určitém smyslu - ovdovělou matkou Církev má odvahu ženy, která pečuje o svoje děti, aby je dovedla na setkání se svým Ženichem.
- Církev se obejde bez biskupů – eklesiologie Oty Mádra Církev potřebuje opravdové duchovní lidi, má-li obstát v situaci ohrožení.
- Církev zůstává vzdor vlnobití světa stále pevná Nikoli náhodou zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná.
- Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! „Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! Jak jsi mě nechala trpět, avšak tolik ti dlužím!
- Mnohé mocnosti se snažily a snaží církev zničit, ale budou zničeny Kolik jen mocností se v průběhu dějin snažilo – a snaží – zničit církev jak zvnějšku, tak zvnitřku...
- První křesťané neutíkali ze světa kvůli jeho ´zkaženosti´ Podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu.
- Prvotní církev v první řadě neanalyzovala situaci, ale modlila se... (Benedikt XVI.) Uprostřed těžkostí a v ohrožení se první křesťanské společenství nepokouší o nějakou analýzu...
- Reforma církve dle ďáblovy strategie Když nepřítel – ďábel – útočí na církev, snaží se jí především zabránit v ...
