Navigace: Tematické texty M Milost Krátké texty, citáty Citáty z knihy: Život pod vládou Kristovou (Raniero Cantalamessa)

Citáty z knihy: Život pod vládou Kristovou (Raniero Cantalamessa)

Pokora dovoluje Boží milosti, aby procházela a kolovala církví a lidstvem, aniž by se vytrácela nebo poskvrnila. Pokora je "izolátor" v životě církve. ...Pokora je v duchovním životě výborným izolátorem, který brání proudu Boží milosti, aby se nerozptýlil nebo aby nezpůsobil požár pýchy, což by bylo ještě horší. Čím silnější je proud milosti, který člověkem prochází k jeho svatosti nebo svěřenému úkolu, tím větším odporem ho musí izolovat pokora. Tento poklad máme však v hliněných nádobách - napsal apoštol o daru kazatelství - aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. (2 K 4,7). (Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 235)

***

Zásluhy jsou jako drobné penízky, jež rodiče potají dávají dětem do kapsy, aby jim měly za co koupit dáreček k svátku. "Takové je Boží milosrdenství - prohlašuje tridentský koncil - že nám přičítá k zásluhám to, co je ve skutečnosti jeho darem." (DS, 1548) Ponechme proto starost o naše zásluhy Bohu, i když se sami budeme snažit dělat to nejlepší, co můžeme. (Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 61)

***

Člověk může objektivně a historicky žít v milosti, a zároveň subjektivně, svým srdcem, pod zákonem. (166) ...O milost můžeme přijít zákonictvím, snahou o naši vlastní spravedlnost a strachem. Proto svatý Pavel napomíná Římany: Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu (Ř 8,15) (166-67)

Témata: Milost Pokora

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.