r. 2006 Jednotu nevytváří podobnost… Církev je magnet. (Wilfrid Stinissen)

Ve wordu je text ke stažení zde

Jednotu nevytváří podobnost…

Konflikty nezpůsobuje rozdílnost, ale nedostatek lásky …

Jednota, není vytvářena podobností, nýbrž láskou. Láska dokonce vzniká, roste a vyvíjí se v různosti. Proto patří k řádu stvoření, že muž je přitahován k ženě a žena k muži. Nefunguje-li rodina nebo společenství, omlouvá se to jednoduše: „Jsme příliš rozdílní.“ Konflikty však nezpůsobuje rozdílnost, ale nedostatek lásky. Láska neproměňuje rozdílnost v harmonii nikoliv tím, že ji likviduje, ale tím, že ji přijme a respektuje. Respekt je jednou z nejkrásnějších vlastností lásky: úcta k vlastnostem druhého, k jeho jedinečné osobnosti. Miluji-li, je mým přáním, aby ten druhý byl co nejvíce sám sebou, potvrzuji ho v tom, čím se ode mne liší.
 

Církev: magnet

Církev nepovažuje nikoho za cizince

Církev není pevností s tlustými zdmi a hermeticky uzavřenou branou. Připomíná spíše magnetické silové pole, do něhož jsou všichni vtahováni a kde se každý ocitá více či méně v blízkosti středu. Právní hranice církve jsou sice jasně vymezeny, ale ty existenciální vytyčit nelze. Představme si církev jako sérii soustředných kružnic. Vnitřní kruh je relativně malý, ale otvírá se novým, větším kruhům, jež jsou zároveň vzdálenější od středu. Poslední kruh je tak veliký, že zahrnuje veškeré lidstvo. Nikdo se nevyhne tomu, aby se ho církev nějakým způsobem nedotýkala. Papež Pavel VI. (+1978) prohlásil: „Mateřské srdce církve nepovažuje nikoho za cizince, nikoho nepovažuje za cizího, nikoho nepokládá za nepřítele, nečiní-li tak on sám.“

Kéž bychom tedy i my druhé nepovažovali za ohrožení svého bezpečí a nevnímali je jako konkurenty a rivaly! Hleďme na ně jako na přátele. Probudíme tak lásku, jež zahrnuje všechny. Probouzet ji a sjednocovat všechny v lásce Boží je úkolem církve i každého z nás.

Zpracováno podle knihy Wilfrida Stinissena:
I dnes je den Boží - rozjímání na celý rok,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství