Pokora je jediná vlastnost, kterou Ježíš výslovně vyzval napodobovat.  - archív citátů

Navigace: Tematické texty E EucharistieDelší texty Kdo se neklaní Bohu, začne se klanět zlu

Kdo se neklaní Bohu, začne se klanět zlu

 

Na slavnost Božího Těla slavíme Ježíše, „chléb živý, který sestoupil z nebe” (Jan 6,51), chléb našeho hladu po věčném životě, sílu k naší cestě.  Dnešní slavností církev chválí Pána za dar eucharistie. Zatímco na Zelený čtvrtek konáme památku jejího ustanovení na Poslední večeři, dnes převažuje díkůvzdání a klanění. V tento den se koná tradiční procesí s Nejsvětější svátostí.  Adorovat Ježíše v eucharistii a putovat s Ním. To jsou dva neoddělitelné aspekty dnešní slavnosti, které utvářejí celý život křesťanského lidu, lidu, který se klaní Bohu, lidu, který putuje, nestojí, ale putuje.

Především jsme lidem, který se klaní Bohu. Klaníme se Bohu, který je láska a který v Ježíši Kristu dal sebe samého za nás, obětoval se na kříži, aby odčinil naše hříchy, mocí této lásky vstal z mrtvých a žije ve své církvi. Nemáme jiného Boha než Jeho! Pokud je adorování Boha nahrazeno adorováním peněz, otevírá se cesta ke hříchu, osobním zájmům a svévoli. Kdo se neklaní Bohu, začne se klanět zlu, jako ti, kdo žijí zločinem a násilím.

Ti, kteří se ve svém životě vydali cestou zla, jako jsou například mafiáni, nejsou ve společenství s Bohem, exkomunikují se.

Dnes to vyznáváme s pohledem obráceným k Božímu Tělu, ke svátosti oltářní. Touto vírou se zříkáme satana a všech jeho svodů; zříkáme se idolů peněz, samolibosti, pýchy, moci a násilí. My křesťané se nechceme klanět ničemu a nikomu na tomto světě než Ježíši Kristu, který je přítomen ve svaté eucharistii. Možná si ne vždy uvědomujeme až do hloubky, co toto naše vyznání víry znamená, jaké důsledky má nebo by mělo mít.

Tato naše víra v reálnou přítomnost Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka, v proměněném chlebu a vínu, je opravdová, pokud se snažíme jít za Ním a s Ním. Klanět se a putovat: lid, který se klaní, je lidem, který putuje. Putuje s Ním a za Ním a uskutečňuje Jeho přikázání, tedy to, které dal učedníkům právě při Poslední večeři: „Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte i vy“ (Jan 13,34). Lid, který se klaní Bohu v eucharistii, je lidem, který putuje v lásce. Klanět se Bohu v eucharistii, putovat s Bohem v bratrské lásce.

Drazí bratři a sestry, eucharistie nás společně shromáždila. Tělo Páně nás sjednocuje, činí z nás jednu rodinu, Boží lid shromážděný kolem Ježíše, Chleba života. Budete-li se klanět Kristu a putovat za Ním a s Ním, vaše diecézní církev a vaše farnosti porostou ve víře a v lásce, v radosti z evangelizace. Budete církví, v níž otcové, matky, kněží, řeholníci, katecheté, děti, staří i mladí putují bok po boku, podporují se, pomáhají si a mají se rádi jako bratři zejména v těžkých chvílích.

Z homilie papeže Františka při mši sv., Sibari v Kalábrii 19.6.2014
Přeložil Milan Glaser 


Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

 

Související texty k tématu:

Eucharistie

Následování Krista
Chceme-li pevným krokem následovat svého Pána...
Ježíš neřekl: ´Poznej mne!´, nýbrž: ´Následuj mne!´
Budeme-li naslouchat Ježíši a následovat Jej, nezbloudíme
Co je to spiritualita?
´Položit svůj život´ znamená také přijímat lidi s jejich charakterovými omezeními 
Těžkosti a nebezpečí na cestě s Kristem 
Bůh mě nestvořil bezdůvodně
Ježíš nedovolil všem, aby ho následovali

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 8,5-8.14-17; Žalm Žl 66,1-3a.4-5.6-7a.16+20; 1 Petr 3,15-18
Jan 14,15-21

Lze vůbec docenit Ježíšovo zaslíbení, že těm, kdo uvěřili, dá svého Ducha utěšitele, který je nikdy neopustí? Existuje ve světě plném nejistot a změn něco takto jistého? Něco, co je pro člověka a zároveň to na člověku nestojí? Svět hmatatelných jistot, vyjádřených v číslech pojistných prémií a finančních výnosů, se může zhroutit v několika vteřinách. Boží věrnost ale neporazí a nezničí ani nevěrnost těch, kdo mu mají být věrni. O tom svědčí dvě tisíciletí historie křesťanství. Jde jen o to, jestli člověk o tak neviditelný a nezachytitelný dar, jakým je dar Ducha, vůbec stojí. Duch svatý nám totiž nedává Boží moc a sílu k dispozici, ale přetváří nás v ty, kdo se Bohu k dispozici dávají. Kdo se bojí, že Bůh bude proměňovat jeho život, musí se držet od Ducha Božího v uctivé vzdálenosti. Ale moudrost by v takovém postoji nebyla žádná.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2026) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2026) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Přímluvy 10. 5. 2026

(7. 5. 2026) 6. neděle velikonoční, cyklus A / Tak jako v apoštolských dobách i dnes Bůh chce konat mocné činy. Proto…

Den Evropy - 9.5.

Den Evropy - 9.5.
(7. 5. 2026) Krátce po druhé světové válce, dne 9. 5. 1950, představil Robert Schuman - tehdejší francouzský křesťanský…

Maria důvěřovala Bohu, i když nic nedávalo smysl

Maria důvěřovala Bohu, i když nic nedávalo smysl
(6. 5. 2026) Když se řekne Panna Maria, mnoha lidem se vybaví zbožné obrazy, sladce poklidná tvář a svatozář. Jenže skutečný život…

Národní den modliteb 24/5/26

Národní den modliteb 24/5/26
(5. 5. 2026) Betlémská kaple v Praze na letniční neděli 24. května 2026 od 14:30 hodin.