Naděje (ne)klame, sylab katecheze (manželé F+I Muchovi)

NADĚJE (NE)KLAME (ŘÍM 5,5)


Pro přeplavání kanálu La Manche (či jiných životních kanálů) člověk potřebuje vědět a spoléhat na to, že (i v mlze) před ním se nachází dostupný očekávaný cíl. Jen tak lze (do)plavat…





I. POJEM "NADĚJE"

- Bible: SZ - Spolehnutí se na Hospodina. (Žl 25; Iz 40,28-30).
NZ - Křesťanská naděje spočívá na víře ve zmrtvýchvstání. (1 Kor 15,17-23; 2 Kor 4,7-8.14.16; Řím 5,5; Kol 1,4-5; Žid 6,18-20: kotva v nebesích.)

- Katechismus: Naděje je vlitá božská ctnost (Boží dar vložený do srdce věřícího), ale je zároveň mravní ctností = návykem v dobrém jednání…





II. PŘIROZENÉ NADĚJE, NADĚJE TOHOTO SVĚTA, MŮŽOU ZKLAMAT, DŮM NA PÍSKU

- Naděje jsou motorem, který pohání vše co děláme (např. v Seči nás ubytují, bude tam dobrý program, bude co jíst, bude to pro nás prospěšné). Tyto naděje nejsou samy o sobě špatné. Jsou založené na zkušenosti (mojí a druhých), na přirozeném optimismu („ono to nějak dopadne“; „musí být lépe“), na věcech a na lidech.

- Kdo žije bez Boha má jen tyto naděje… Optimismus na písku - když přišla povodeň, jeho pád byl veliký (Lk 6,47; Mt 7,24). Ono totiž ne„musí být lépe“…





III. NADPŘIROZENÉ NADĚJE, V KRISTU, NEZKLAMOU, DŮM NA SKÁLE

- Díky spojení s Bohem nemusí být člověk odkázán jen na přirozený optimismus a na věci, které čeká rozpad a rozklad. Ježíš svým vzkříšením otevřel nový horizont přesahující přirozené naděje. Nadpřirozené naděje ukazují dál (za neštěstí, za nemoc, za osamělost, za nezdar, za nepřijetí, za lidskou bezmocnost, za smrt,...).

- Bůh nám slíbil, že ve všem bude s námi, že vše nám může napomáhat k dobrému, že nás od jeho lásky nic neodloučí, že kdo vytrvá, čeká ho naplněný život. (2 Kor 4,7-16).

- Zárukou naší naděje je Bůh a jeho zaslíbení:

Bůh je Spasitel všech lidí (1Tim 4,10),

zamiloval si nás a od jeho lásky nás nemůže nic odloučit (Řím 8,31-35; 1Jan 4,10; 1Jan 4,8-16),

na každém z nás mu záleží (1Petr 5,7)

je s námi po všechny dny (Mt 28,20).

Zde totiž nemáme trvalý domov, ale vyhlížíme město, které přijde, máme občanství v nebesích (Žid 13,14; Fil 3,20; 2Kor 5,1-8).
U Boha je pro nás Kristem připraveno mnoho příbytků (Jan 14).

Je stále s námi (Iz 43,2).

Ten kdo nám tuto naději dal je věrný (Žid 10,23).

A tato naděje neklame! (Řím 5,5)





IV. FALEŠNÉ NADĚJE, CO BŮH NESLÍBIL, EMAUZY

- Bůh nemůže zklamat. Někdy se nám ale zdá, jako kdyby zklamal. Je to situace učedníků jdoucích do Emauz (Lk 24). Již dříve se rozhodli pro Ježíše, ale nyní mohou jen říci: „my jsme doufali…, ale…“. Nevkládali naděje v Boha, ale ve své představy, v očekávání, která oni sami připsali Bohu…

- Bůh nám neslíbil, že se nám vyhne utrpení, že se nám bude dařit jen dobře, že dobře vychováme děti, že se nám vydaří naše manželství, že se nebudeme mýlit, že nepoznáme samotu, že nezemřeme, že…, že…

- Bůh nám ale slíbil, že ve všem bude s námi, že vše nám může napomáhat k dobrému, že nás od jeho lásky nic neodloučí, že kdo vytrvá, čeká ho naplněný život…. A to je víc!





V. NADĚJE V PRAKTICKÉM ŽIVOTĚ, K ČEMU JE DOBRÁ?

- Žitá naděje má moc náš život postupně kvalitativně měnit.

- Žitá naděje dává, nabízí, umožňuje: nenutnost řešit věci pomocí zla; možnost odpustit; možnost milovat; přijmout sebe sama; volit cestu obrácení pokání, hledat stále nové cesty; hledat Boží vůli; možnost povznést se nad věc, hledět na ni z Božího úhlu pohledu (ti, kdo skládají naději v Hospodina, vznášejí se jako orlové – Iz 40,28-31); nenutnost zajišťovat se na úkor druhých, být v klidu tváří tvář „blahobytu svévolníků a hříšníků“; nenutnost závidět hříšníkovi a nemít ho rád; možnost překonávat protivenství, utrpení.





VI. BEZNADĚJNÉ A ZOUFALÉ SITUACE, ABRAHAM DOUFAL PROTI VŠÍ NADĚJI

- I když žijeme s Bohem, tak zažíváme situace, kdy na nás vše padá, kdy jsme ve slepých uličkách, kdy jsme na dně… Bože můj, proč jsi mě opustil? (Žl 22)

- Naděje není pocit, ale ctnost – návyk důvěry v Boha. Abraham doufal proti vší naději (Řím 4,18)

- Co nás může připravovat o naději, situace kde o naději musíme zápasit:
Hřích, jeho důsledky, zklamání nad svou slabostí, nedůvěra v Boží odpuštění (Petr x Jidáš; Marnotratný syn).
Povahové vlastnosti, temperament, slabosti, nedokonalosti, iluze o sobě, bezmoc se změnit (Bůh mě ale miluje právě teď, nemá o mně iluze, zároveň mi chce i pomoci vyzrát).
Strach a obavy z budoucna, co by se mohlo stát (moje budoucnost je ale v Božích rukou).
Bezmoc v utrpení mém i druhých, které nemůžu ovlivnit (Bohu záleží na každém, má spočítány vlasy na hlavě…).
Pochroumané vztahy, samota, zklamání v blízkých lidech (nejpevnějším a nejdůležitějším vztahem je můj vztah s Bohem).
Smrt, …





VII. JAK ŽIVIT NADĚJI

- Naděje nám nespadne jednou provždy jen z nebe. Je to sice neomezený vklad Boží do banky našeho života, který neustále Bůh sanuje, ale je též na nás, abychom naději živili, dávali ji růst, uváděli ji v praktický život. Kromě toho, že je naděje milostí, je i „návykem v dobrém“ – ctností. Tedy prací, námahou, bojem, zápasem. Je to práce a trénink pro celý život. Je proto nutné spolu-pracovat s Bohem. Nechtít „doufat“ s rukama v klíně, ale ani nechtít vše „zvládnout sám“. Je třeba naději sytit každý den. Jak?

- Žít poctivě to, co žiji, neutíkat před těžkými situacemi, nehledat únikové cesty.

- Dostupné zdroje a prameny naděje:
Boží slovo - Bible, modlitba, eucharistie, společenství bratří a sester, vzájemné svědectví o Božím působení v našich životech, zapamatování si zkušeností a prožitků Božího působení, četba, vzdělávání ve víře.






REFLEXE (ve skupinkách):

Na úvod si přečtěte nahlas Izaiáš 43,1 – 5a s tím, že je to adresováno konkrétně mně.


1) Jaké naděje vkládám do:

a) Svého partnera ? (Udělá mě šťastným, změní se, porozumí mi, naplní mé potřeby,…)

b) Sebe? (Nezklamu, učiním partnera šťastným, chyby ve vztahu nebudou z mé viny,…)

c) Svých dětí (Vystudují VŠ, budou mi vděčné, povedou spořádaný život, postarají se o mne, uchovají si víru v Boha, nepřijdou do puberty,…)

d) Boha? (Nenechá mě trpět, nenechá mě padnout, ve spojení s ním se mi vše vydaří, vyplní mé plány a touhy, …)
Mohou výše jmenovaní moje naděje naplnit? Které?



2) Jaké situace mne připravují o naději?



3) Kde naději čerpám ?



4) Jak se promítají a projevují nadpřirozené naděje v mém životě?
Dokáži na nich stavět a čerpat z nich v každodenním životě?
(Zde je dobře nemluvit o tom, co bych chtěl/a a co by bylo dobré, ale o tom jak tomu skutečně je.)



(Předneseno na Katolické charizmatické konferenci 2000 v Českých Budějovicích a na Podzimních manželských setkáních v Seči 2001)