Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katechezi Různé O pokoře - Setkání s Bohem dnes

O pokoře - Setkání s Bohem dnes

Žák přijde k jednomu moudrému učiteli a ptá se ho:

„Rabi, v našich starých knihách čteme, že se Bůh setkal s člověkem
a lidé že s Bohem mluvili, naslouchali mu a rozuměli jeho slovům.
Proč se už dnes s Bohem nesetkáváme?"

Rabi chvíli přemýšlel a pak odvětil:
„Protože se už nikdo nedovede tak hluboko sklonit.“

Se svolením zpracováno podle knihy:
Laskavé slovo na každý den, Petr Weissman,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno

Témata: Bůh Člověk Bůh promlouvá, mluví Pokora příběh, povídka Příběhy, povídky ke katechezi Immanuel = Bůh s námi Komunikace

"Příběhy pomáhají s katechezí"
„Příběhy ke katechezi“ vznikly z potřeby rychle a účinně najít vhodný příběh k určitému tématu, který chceme sdělit druhým. Povídky jsou sesbírány v rámci Arcidiecézního katechetického střediska v Praze. Ve spolupráci s webovým portálem Pastorace.cz mohou sloužit širokému spektru uživatelů. Všechny povídky jsou zveřejněny s laskavým svolením vydavatelů. Rozdělení: dle témat / seznam jednotlivých příběhů.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!