Otec doprovází naše kroky.  Není chladným, odtažitým a netečným pozorovatelem,  - archív citátů

Navigace: Tematické texty D Duch svatý, letniceDelší texty Papež František v Bahrajnu o vodě, Duchu svatém, radosti...

Papež František v Bahrajnu o vodě, Duchu svatém, radosti...

Papež se v Bahrajnu setkal s klérem a pastoračními pracovníky

Setkání s biskupy, kněžími, zasvěcenými osobami, seminaristy a pastoračními pracovníky. Poslední den papežova pobytu (6. listopadu 2022) v této blízkovýchodní zemi byl zahájen setkáním a modlitbou Anděl Páně s těmi, kteří zasvětili svůj život Bohu. František je vybízí, aby předávali dary Ducha svatého, který je zdrojem radosti, jednoty a proroctví. A žádá je, aby se modlili za trvalý mír v Etiopii a za sužovanou Ukrajinu. Text papežovy promluvy přinášíme v plné délce.

Manama, Bahrajn, kostel Nejsvětějšího srdce Páně, 6. listopadu 2022

 

 

PAPEŽ FRANTIŠEK

Drazí biskupové, kněží, zasvěcení muži a ženy a seminaristé, pastorační pracovníci, dobré ráno!

Jsem šťastný, že jsem se ocitl mezi vámi, v tomto křesťanském společenství, které tak dobře ukazuje svou "katolickou", tedy univerzální tvář: je to církev obývaná lidmi z mnoha částí světa, kteří se scházejí, aby vyznávali jedinou víru v Krista. Biskup Hinder, kterému děkuji za jeho službu a za jeho slova, včera hovořil o "malém stádu složeném z migrantů": když tedy každého z vás zdravím, obracím se ba vás také s myšlenkou na lidi, ke kterým patříte, na vaše rodiny, které s trochou nostalgie nosíte v srdci, na vaše země původu. Zvláště když vidím přítomné věřící z Libanonu, ujišťuji vás o svých modlitbách a blízkosti této milované zemi, tolik unavené a zkoušené, a všem trpícím národům na Blízkém východě. Je krásné patřit k církvi, která se skládá z různých historií a tváří, jež nacházejí harmonii v jediné Ježíšově tváři. A taková rozmanitost - viděl jsem ji v těchto dnech - je zrcadlem této země, národů, které ji obývají, ale také krajiny, která ji charakterizuje a která, ačkoli jí dominuje poušť, se může pochlubit bohatým a rozmanitým výskytem rostlin a živých bytostí.

Ježíš hovoří o živé vodě

Ježíšova slova, která jsme slyšeli, hovoří o živé vodě, která proudí z Krista a z věřících (srov. J 7,37-39). Přiměla mě přemýšlet právě o této zemi: je pravda, že je tu hodně pouště, ale také tu tiše proudí prameny sladké vody, které ji zavlažují. Je to krásný obraz toho, čím jste, a především toho, jak víra působí v životě: na povrchu se objevuje naše lidství, vyprahlé tolika slabostmi, obavami, výzvami, kterým musí čelit, osobními i společenskými neduhy nejrůznějšího druhu; ale v hloubi duše, přímo uvnitř, v hloubi srdce, klidně a tiše proudí sladká voda Ducha, zavlažuje naše pouště, obnovuje sílu toho, čemu hrozí vyschnutí, smývá to, co nás zošklivuje, hasí naši žízeň po štěstí. A vždy obnovuje život. Právě o této živé vodě mluví Ježíš, je to zdroj nového života, který nám slibuje: dar Ducha svatého, něžná, milující a obnovující Boží přítomnost v nás.

Bude tedy dobré, když se zastavíme u scény, kterou popisuje evangelium. Ježíš je v jeruzalémském chrámu, kde se slaví jeden z nejdůležitějších svátků, během něhož lid děkuje Hospodinu za dar země a úrodu a připomíná si tak smlouvu. V tento sváteční den se konal důležitý obřad: velekněz šel k rybníku Siloe, nabral vodu a pak ji za zpěvu a jásotu lidu vylil za městské hradby, aby naznačil, že z Jeruzaléma bude pro všechny plynout velké požehnání. O Jeruzalému totiž žalmista řekl: "V tobě jsou všechny mé prameny" (Ž 87,7) a prorok Ezechiel mluvil o prameni vody, který vytryskne z chrámu a jako řeka zavlaží a zúrodní celou zemi (srov. Ez 47,1-12). 

Kdo žízní, ať přijde ke mně

S takovými předpoklady dobře chápeme, co nám chce Janovo evangelium touto scénou sdělit: jsme v poslední den slavnosti, Ježíš "vystoupí" a hlasitě prohlašuje: "Kdo žízní, ať přijde ke mně" (J 7,37), a proto pak z jeho lůna potečou "řeky živé vody" (v. 38). Krásné pozvání... A evangelista vysvětluje: "To řekl o Duchu, kterého v něm věřící přijmou, protože Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven" (v. 39). Odkazuje na hodinu, kdy Ježíš zemře na kříži: v té chvíli už nebude z kamenného chrámu, ale z otevřeného Kristova boku vytékat voda nového života, životodárná voda Ducha svatého, určená k obnově celého lidstva a osvobození od hříchu a smrti.

Tři velké dary, které nám Duch svatý dává

Bratři a sestry, mějme stále na paměti toto: Církev se rodí tam, kde se rodí z otevřeného Kristova boku, z koupele obnovy v Duchu svatém (srov. Tit 3,5). Křesťany nejsme kvůli svým zásluhám nebo jen proto, že se hlásíme k nějakému vyznání víry, ale proto, že jsme ve křtu dostali živou vodu Ducha, která z nás činí milované Boží děti a bratry a sestry mezi námi a činí z nás nové stvoření. Všechno plyne z milosti, všechno je milost, všechno pochází z Ducha svatého. A tak mi dovolte, abych se s vámi krátce zastavil u tří velkých darů, které nám Duch svatý dává a žádá, abychom je přijímali a žili: radosti, jednoty a proroctví. Radost, jednota a proroctví.

Radost

Především Duch je zdrojem radosti. Sladká voda, kterou chce Pán nechat proudit v pouštích našeho lidství, smíšených se zemí a křehkostí, je jistota, že na cestě životem nikdy nebudeme sami. Duch je ten, který nás nenechává samotné, je Utěšitel, utěšuje nás svou diskrétní a blahodárnou přítomností, doprovází nás láskou, podporuje nás v našich zápasech a těžkostech, povzbuzuje naše nejkrásnější sny a největší touhy, otevírá nám zázrak a krásu života. Radost v Duchu tedy není příležitostným stavem nebo momentální emocí, a už vůbec ne "konzumní a individualistickou radostí, která je dnes tak přítomná v některých kulturních zkušenostech" (Apoštolská exhortace Gaudete et exsultate, 128). Radost v Duchu je naopak radost, která pramení ze vztahu s Bohem, z vědomí, že i v těžkostech a temných nocích, kterými někdy procházíme, nejsme sami, ztraceni ani poraženi, protože On je s námi. A s Ním můžeme čelit všemu a překonat vše, dokonce i propasti bolesti a smrti.

Vám, kteří jste tuto radost objevili a prožíváte ji ve společenství, bych chtěl říci: zachovejte si ji, opatrujte ji, ba dokonce ji rozmnožte. A víte, jak to nejlépe udělat? Dávat. Ano, je to tak: křesťanská radost je nakažlivá, protože evangelium nutí člověka vyjít ze sebe a předávat krásu Boží lásky. Proto je důležité, aby se v křesťanských společenstvích radost neztrácela a sdílela se; abychom se neomezovali na opakování gest ze zvyku, bez nadšení, bez kreativity. Naopak, tak ztratíme víru a staneme se nudným společenstvím: to je ošklivé! Je důležité, abychom kromě liturgie, zejména slavení mše svaté, která je zdrojem a vrcholem křesťanského života (srov. Sacrosanctum Concilium, 10), šířili radost z evangelia také v živé pastorační činnosti, zejména pro mladé lidi, pro rodiny a pro povolání ke kněžskému a řeholnímu životu. Křesťanskou radost si nelze nechat pro sebe, ne: křesťanskou radost si nelze nechat pro sebe, a když ji pustíme do oběhu, znásobí se.

Jednota

Za druhé, Duch svatý je zdrojem jednoty. Ti, kdo ho přijímají, přijímají Otcovu lásku a stávají se jeho dětmi (srov. Řím 8,15-16); a jsou-li Božími dětmi, jsou také bratry a sestrami. Nemůže zde být místo pro skutky těla, to znamená pro sobectví: pro rozdělení, hádky, pomluvy. Pozor na pomlouvání, prosím: pomlouvání ničí komunitu. Rozdělení světa, a dokonce ani etnické, kulturní a rituální rozdíly nemohou ublížit jednotě Ducha ani ji ohrozit. Naopak, jeho oheň spaluje světské touhy a zapaluje naše životy vstřícnou a soucitnou láskou, kterou nás miluje Ježíš, abychom i my mohli takto milovat jeden druhého. Proto když Duch Zmrtvýchvstalého sestupuje na učedníky, stává se zdrojem jednoty a bratrství proti veškerému sobectví; otevírá jediný jazyk lásky, aby různé lidské jazyky nezůstaly vzdálené a nesrozumitelné; boří bariéry nedůvěry a nenávisti, aby vytvořil prostor přijetí a dialogu; osvobozuje nás od strachu a dodává odvahu vyjít vstříc druhým s odzbrojující silou milosrdenství.

A právě to Duch svatý dělá, když od samého počátku utváří církev tímto způsobem: počínaje Letnicemi se různá prostředí, citlivosti a vize harmonizují ve společenství, vytvářejí jednotu, která není uniformitou: je to harmonie, protože Duch svatý je harmonie. Pokud jsme přijali Ducha, je naším církevním posláním především zachovávat jednotu a pěstovat celistvost, tedy, jak říká svatý Pavel, "zachovávat jednotu ducha skrze svazek pokoje". Jedno tělo a jeden duch, jako jedna je naděje, k níž jsme povoláni" (Ef 4,3-4).

Ve svém svědectví Chris uvedla, že když byla velmi mladá, na katolické církvi ji fascinovala "společná zbožnost všech věřících", bez ohledu na barvu pleti, zeměpisný původ nebo jazyk: všichni se shromáždili v jedné rodině a všichni zpívali chvály Hospodinu. To je síla křesťanského společenství, první svědectví, které můžeme vydat světu. Buďme strážci a budovatelé jednoty! Abychom byli důvěryhodní v dialogu s ostatními, žijme bratrství mezi sebou. Dělejme to v komunitách a oceňujme charismata všech, aniž bychom někoho utlačovali; dělejme to v řeholních domech jako živá znamení svornosti a míru; dělejme to v rodinách, aby se pouto svátostné lásky promítlo do každodenních postojů služby a odpuštění; dělejme to také v multináboženské a multikulturní společnosti, v níž žijeme: vždy ve prospěch dialogu, vždy jako tkalci společenství s bližními jiných vyznání a s bližními jiných náboženství. Vím, že na této cestě již nabízíte pěkný příklad, ale bratrství a společenství jsou dary, o které nesmíme unavovat prosit Ducha, abychom odrazili pokušení nepřítele, který vždy zasévá neshody.

Proroctví

A konečně, Duch je zdrojem proroctví. Radost, jednota a proroctví: to je třetí. Jak víme, dějiny spásy jsou protkány mnoha proroky, které Bůh povolává, posvěcuje a posílá mezi lidi, aby mluvili jeho jménem. Proroci dostávají od Ducha svatého vnitřní světlo, které z nich činí pozorné vykladače skutečnosti, schopné v někdy nepřehledných dějinách zachytit Boží přítomnost a ukázat ji lidem. Slova proroků jsou často sžíravá: pojmenovávají zlé projekty, které se skrývají v lidských srdcích, zpochybňují falešné lidské a náboženské jistoty, vyzývají k obrácení.

I my máme toto prorocké povolání: všichni pokřtění přijali Ducha a všichni jsou proroky. A proto nemůžeme předstírat, že nevidíme skutky zla, žít v "poklidu", abychom si neušpinili ruce. Křesťan si musí dříve či později ušpinit ruce, aby mohl žít svůj křesťanský život a vydávat svědectví. Naopak, obdrželi jsme Ducha proroctví, abychom svým svědectvím o životě přinesli evangelium. Proto svatý Pavel nabádá: "Usilovně žádejte dary Ducha, zvláště proroctví" (1 Kor 14,1). Proroctví nás činí schopnými praktikovat evangelijní blahoslavenství v každodenních situacích, tj. s vytrvalou mírností budovat Boží království, v němž láska, spravedlnost a pokoj stojí proti všem formám sobectví, proti všem formám násilí a degradace. Ocenil jsem, že sestra Rose mluvila o službě mezi vězeňkyněmi, ve věznicích: to je krásné! Možnost, za kterou můžeme být vděční. Proroctví, které tyto lidi buduje a utěšuje, spočívá ve sdílení času s nimi, v rozšiřování Pánova slova, v modlitbě s nimi. Je třeba jim věnovat pozornost, protože tam, kde jsou bratři v nouzi, jako jsou vězni, tam je zraněný Ježíš, sám Ježíš zraněný v každém trpícím člověku (srov. Mt 25,40). Víte, co si myslím, když vstoupím do vězení? "Proč oni a ne já?" Je to Boží milosrdenství... Ale péče o vězně je dobrá pro všechny jako lidské společenství, protože podle toho, jak se zachází s posledními, se měří důstojnost a naděje společnosti.

 

Drazí bratři a sestry, v těchto měsících se hodně modlíme za mír. V této souvislosti je nadějí podepsaná dohoda o situaci v Etiopii. Vyzývám všechny, aby podpořili tento závazek k trvalému míru, aby s Boží pomocí mohly pokračovat cesty dialogu a lidé mohli brzy znovu najít pokojný a důstojný život. A nechci také zapomenout na modlitbu - a říci vám, abyste se modlili - za sužovanou Ukrajinu, aby tato válka skončila.

A nyní, milí bratři a sestry, jsme na konci: Ach, jaká úleva... ne? [smích] Chtěl bych vám poděkovat za tyto dny, které jsme spolu prožili - ale nezapomeňte na radost, jednotu a proroctví, nezapomeňte na ně. Se srdcem plným vděčnosti vám všem žehnám, zejména těm, kteří se o tuto cestu zasloužili. A protože toto jsou má poslední veřejná slova, dovolte mi, abych poděkoval Jeho Veličenstvu králi a představitelům této země - také zde přítomnému ministru spravedlnosti - za jejich vynikající pohostinnost. Povzbuzuji vás, abyste ve své duchovní a církevní cestě pokračovali vytrvale a s radostí. A nyní se dovolávejme mateřské přímluvy Panny Marie, kterou s radostí uctívám jako Pannu Marii Arabskou. Kéž nám pomáhá, aby nás vždy vedl Duch svatý, a zachovává nás radostné, sjednocené v lásce a modlitbě. A počítám s tím: nezapomeňte se za mě modlit.

6. listopadu 2022


Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 1. 12.

1. čtení - Iz 26,1-6; a Žl 118; Evangelium - Mt 7,21.24-27

Komentář k Mt 7,21.24-27: Ježíš se zřejmě nebude ptát na mé projevy zbožnosti, ale na to, jak jsem se svým životem naložil. Stále mi dopřává čas „zlepšit základy“.

Zdroj: Nedělní liturgie

Mikuláš (6.12.)

Mikuláš (6.12.)
(1. 12. 2022) Mikulášova velikost byla v jeho každodenní dobrotě a laskavosti. (Benedikt XVI.)

Odolal nabídce ´trafiky´ a šel na smrt - Svatý Edmund Kampián - svátek 1.12.

(29. 11. 2022) Svatý Edmund Kampián byl anglický kněz a jezuita, který pobýval i v Brně a Praze. Před popravou byl vyzván, aby se zřekl…

Co jsou roráty?

Co jsou roráty?
(28. 11. 2022) Prastaré adventní zpěvy, které se zpívají v brzkých ranních hodinách jen za svitu svící…

Blahoslavený Don Giacomo Jakub Alberione (svátek 26.11.)

(25. 11. 2022) První systematický apoštol médií ve XX. století

Kdy začíná advent?

Kdy začíná advent?
(24. 11. 2022) Datum 1. adventní neděle...

Za papežem do Lisabonu!

Za papežem do Lisabonu!
(22. 11. 2022) Na přelomu července a srpna příštího roku se budou v Lisabonu konat Světové dny mládeže. Mladí poutníci z celého…

C. S. Lewis

(21. 11. 2022) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ († 22. 11. 1963)