Světácký mladý muž v Paříži – pak misionář - svatý František Xaverský

Lze těžko říci, kdo je největší a kdo nejmenší misionář

Svatý František Xaverský (patron misií) je považován, za jednoho z největších misionářů moderní doby. Ale lze těžko říci, kdo je největší a kdo nejmenší... Je tolik skrytých misionářů, kteří i dnes dělají mnohem víc než svatý František Xaverský.

Světácký mladý muž v Paříži

Svatý František Xaverský se narodil ve vznešené, ale chudé rodině v Navarře na severu Španělska v roce 1506. Odchází studovat do Paříže - je to světský, inteligentní, světácký mladý muž - tam se setkává s Ignácem z Loyoly. Ten mu dává duchovní cvičení a mění jeho život. A on opouští celou svou světskou kariéru a stává se misionářem. Stává se jezuitou, skládá sliby. Pak se stává knězem a vydává se evangelizovat, je poslán na Východ. V té době cesty misionářů na Východ znamenaly poslání do neznámých světů. A on jde, protože byl plný apoštolské horlivosti. 

Byl tedy prvním z velkého zástupu misionářů, misionářů zapálených pro moderní dobu, ochotných snášet nesmírné obtíže a nebezpečí, dosáhnout zemí a setkat se s národy ze zcela neznámých kultur a jazyků, vedených pouze velmi silnou touhou dát poznat Ježíše Krista a jeho evangelium.

Třetinu doby své misie strávil na lodi

Za necelých jedenáct let vykonal mimořádné dílo. Cestování lodí bylo v té době velmi náročné a nebezpečné. Mnoho lidí zemřelo během plavby na následky ztroskotání lodi nebo nemocí. Xaver strávil na lodích přes tři a půl roku, což je třetina celého trvání jeho misie.  Dostal se tak do Indie a pak z Indie do Japonska.

Když přijel do indického Goa, hlavního města portugalského Orientuzřídil si tam svou základnu, ale nezastavil se tam. Vydává se evangelizovat chudé rybáře na jižním pobřeží Indie, učí děti katechismu a modlitbám, křtí a léčí nemocné.

Pak během jedné noční modlitby pocítil, že musí jít za hranice Indie. Zanechal již započaté dílo v dobrých rukou a odvážně se vydal na Moluky, nejvzdálenější ostrovy indonéského souostroví. Pro tyto lidi neexistovaly žádné horizonty, šli dál... Na Molukách přeložil Xaver katechismus do místního jazyka a vyučoval ho. Jaké jsou jeho pocity, pochopíme z jeho dopisů. Píše: "Nebezpečí a utrpení, přijatá dobrovolně a výhradně z lásky a služby Bohu, našemu Pánu, jsou poklady bohaté na velkou duchovní útěchu. Zde by člověk za několik let mohl přijít o oči z příliš mnoha slz radosti!" (20. ledna 1548). Plakal radostí, když viděl Boží dílo.

Apoštolský neklid ho vede do Japonska

Jednoho dne se v Indii setkal s Japoncem, který mu vyprávěl o své vzdálené zemi, kam se dosud žádný evropský misionář nevydal. A František Xaverský měl v sobě apoštolský neklid jít dál, dál, a tak se rozhodl co nejdříve odjet a dostal se tam po dobrodružné cestě na čínské džunce. Tři roky v Japonsku jsou velmi náročné kvůli podnebí, protivníkům a neznalosti jazyka, ale i zde zasetá semínka přinesou velké ovoce. 

V šestačtyřiceti letech zemřel u bran Číny

Velký snílek Xaver v Japonsku pochopí, že rozhodující zemí pro misii v Asii byla jiná: Čína. Díky své kultuře, historii a velikosti vykonávala nad touto částí světa faktickou nadvládu. A tak se vrací do Goa a krátce nato se znovu vydává na cestu s nadějí, že vstoupí do Číny. Jeho plán však ztroskotal: zemřel u bran Číny, na malém ostrově Šang-čchuan u čínského pobřeží, kde marně čekal na možnost přistát na pevnině poblíž Kantonu. Dne 3. prosince 1552 umírá zcela opuštěný, jen vedle něj stojí Číňan, který na něj dohlíží. Tak končí pozemská pouť Františka Xaverského.

Kolik mu bylo let? Bylo mu už osmdesát? Ne... Bylo mu teprve šestačtyřicet, celý život se horlivě věnoval misii. Opustil civilizované Španělsko, veškerou svou kulturu, a dorazil do nejkulturnější země tehdejšího světa, do Číny, a zemřel před velkou Čínou v doprovodu Číňana. To vše je symbolem.

Nikdy nezanechal modlitby, protože v ní je síla

Jeho intenzivní činnost byla vždy spojena s mystickou a kontemplativní modlitbou, se sjednocením s Bohem. Nikdy nezanechal modlitby, protože věděl, že v ní je síla. Ať byl kdekoli, staral se o nemocné, chudé a děti. Nebyl "aristokratickým" misionářem: vždy se věnoval těm nejpotřebnějším, dětem, které nejvíce potřebovaly vzdělání, katechezi. Chudým, nemocným... Šel až na samou hranici péče. A tam rostl do velikosti. Láska ke Kristu byla silou, která ho hnala na nejvzdálenější hranice za neustálé dřiny a nebezpečí, překonával s ní neúspěchy, zklamání a sklíčenost, ba dávala mu útěchu a radost, že Krista následuje a slouží mu až do konce. 

Je to právě svatý František Xaverský, kdo vykonal tuto velkou věc, v takové chudobě a s takovou odvahou: kéž by nám dal trochu z této horlivosti, z této horlivosti žít evangelium a hlásat evangelium. Tolik mladých lidí, tolik mladých lidí dnes, kteří mají takový neklid a nevědí, co s tím neklidem dělat... Podívejte se na Františka Xaverského, podívejte se na obzor světa, podívejte se na národy, které jsou v takové nouzi, podívejte se na tolik lidí, kteří trpí, na tolik lidí, kteří potřebují Ježíše. A jděte, mějte odvahu. I dnes existují odvážní mladí lidé. Myslím na tolik misionářů, kteří jdou evangelizovat po vzoru Františka Xaverského. Kéž nám všem Hospodin dá radost z evangelizace, radost z toho, že můžeme pokračovat v tomto velmi krásném poselství, které nás a všechny činí šťastnými.

Papež František 17. května 2023

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Sv. František Xaverský (*1506 Xavier u Pamplony, +1552 v San-tianu v Číně). Apoštol Indů. Ve svých 28 letech vyučoval v Paříži na univerzitě aristotelskou filozofii; poznal se tam a spřátelil s Ignácem z Loyoly, zakladatelem řeholního společenství Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). S Ignácem odešel do Říma a pak do Boloně, kde učil katolickou scholastickou filozofii. Roku 1540 byl jmenován papežským legátem pro východní Indii a od r. 1542 vykonal čtyři obsáhlé misie, mj. do Japonska a do Číny. Je původcem velkých jezuitských misií, kanonizován byl Řehořem XV. roku 1623, Benedikt XIV. jej prohlásil r. 1747 patronem Indů.