Už vím, proč jsem se stal knězem

28.3.2013, František Lukeš

Už vím, proč jsem se stal knězem
Foto: IMa

Můj kněžský vzor

V chrámu Panny Marie v Malých Svatoňovicích působil za mého kněžského mládí P. Jan Nádvorník. Obdivoval jsem jeho horlivost, jeho nadšená mariánská a svatodušní kázání. Byl pro mě velkým vzorem. Při našich náchodských poutích nám chodíval naproti k jedné soše v polích u Svatoňovic. Později byl komunisty vězněn a z tohoto poutního místa vykázán.

Mnohokrát jsem kázal o rakovině a umírání, ale bylo to jen povídání.
Nyní mluvím z plnosti lidské beznaděje na vyléčení.

Později jsem se s ním setkal v Jičíně, kde byl kaplanem. To jej už hlodala nevyléčitelná nemoc. Hořel v něm sice stále vřelý duch víry a lásky, ale jeho tělo bylo zcela zesláblé. Mluvili jsme o Svatoňovicích, o kázáních a podobných kněžských tématech. A tu mi tento kněz, který stál již před branou věčnosti, najednou řekl: „Františku, já jsem mnohokrát kázal o rakovině, tíži nemoci, umírání, ale to vlastně bylo jen povídání, to jsem mluvil o tom, o čem jsem vlastně ani nevěděl. Ale teď, když sám mám tuto nemoc, tak je moje slovo pravdivé, protože je zažité, nikoli jen slyšené nebo dokonce naučené. Nyní mluvím nejen z víry, ale z plnosti svých bolestí, z plnosti lidské beznaděje na vyléčení. Nemluvím něco vyčteného z knížky, třebas by to bylo sebelepší, ale ze svého nitra a z hluboké víry ve věčnost. Nyní mi už opravdu můžeš věřit.“

Teprve když sestoupil do hlubin nemoci,
mohl jasně kázat o své největší síle...

Nikdy nemohu na tuto rozmluvu zapomenout. Jako by mi chtěl říci, že všechna ta jeho kázání ve Svatoňovicích, krásná a pravdivá, byla, jak on sám to označil, jen slova slabá. Teprve když nahlížel do oken věčnosti a sestoupil do hlubin nemoci, teprve nyní mohl jasně kázat o své největší síle, o své naději v Boha a smyslu lidského života i v největší bolesti svých posledních dnů. Mluvil o Bohu, s nímž se již pomalu shledával. Snad v této bolesti pochopil také Kristova slova na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ A proto jsem v závěru slyšel jeho jasné: „Nyní už vím, proč jsem se stal knězem, nikdy jsem to tak dobře nevěděl. Abych sám na sobě ukázal, kam jdu já, kam jdeme všichni a kam ty se za mnou vypravíš také.“

Kdysi mohl asi mnohý při jeho kázáních pokyvovat hlavou a myslet na ledacos, ale zde musel myslet už jen na jedno, na svědectví jeho života blízko smrti.  Pak jsem byl na jeho pohřbu. Pocítil jsem, že odešel někdo velký. Nejenže to byl obětavý kněz, ale ukázal statečnost i tváří v tvář nemoci, o níž věděl, že je pro něho už nevyléčitelná.

Ještě nejsi plně pravým knězem

Vzpomněl jsem si na jiného kněze, který mi zcela upřímně řekl asi tato slova: „Když jsi volán do nemocnice k zaopatřování, a vidíš všechno možné, za mnohým se ohlížíš, ještě nejsi plně pravým knězem. Až ti bude záležet především na té umírající babičce, kterou jdeš zaopatřovat, a na tom, že jí neseš Krista Spasitele a Zachránce, až ti půjde především a vlastně jedině o toto, pak jsi v plnosti knězem. Už vyzrálým, který poznal smysl své práce i smysl života a jemuž jde vlastně jedině o spásu duše, která na něho čeká.“

Jistě není lehké toto takto hluboce prožít, ale v tom je velikost kněze, jeho opravdovost a v tomto smyslu i jeho nezastupitelnost na tomto světě.

To poslední, co mi P. Jan Nádvorník říkal, bylo asi toto: „Nesmíš jen ze zvyku a bezmyšlenkovitě říkat Bráno nebeská, oroduj za nás, ale dát do toho celou duši. I ty musíš tou branou jednou projít.“

Se svolením převzato z knihy:
František Lukeš, Celý život jsem se učil, a přece jsem propadl ,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno, zkráceno.
Původní název povídky: Jak jsem se učil opravdovosti.

František Lukeš (1921 – 1998) byl český kněz, pedagog a spisovatel. Po vystudování Obchodní školy vstoupil do kněžského semináře a byl vysvěcen na kněze v roce 1947 - rok před komunistickým pučem. V době socialismu byl komunistickou mocí šikanován a překládán na "nevýznamná" působiště. Po listopadu 1989 mu vyšlo několik úspěšných titulů.


 

Papež František o kněžství (na Zelený čtvrtek 28.3.2013)

Pokud ze sebe kněz vychází jenom trochu a pomazává málo – neříkám vůbec, protože, díky Bohu, lidé sami nás o pomazání obírají - potom náš lid ztrácí to nejlepší, co je schopno aktivovat hlubinu kněžského srdce. Když kněz nevychází ze sebe, stává se namísto prostředníka pozvolna funkcionářem, provozovatelem. Všichni známe ten rozdíl. Funkcionáři a provozovatelé „už mají svou odměnu“ a poněvadž nenasazují svou kůži a své srdce, neobdrží vřelé díky. Právě odtud se rodí nespokojenost některých, kteří jsou sklíčeni a stávají se jakýmisi sběrateli starožitností nebo novot, namísto toho, aby byli pastýři, kteří jsou „cítit ovcemi“. O to vás prosím: buďte pastýři, kteří jsou „cítit ovcemi“, pastýři uprostřed svého stádce, rybáři lidí. Je pravda, že takzvaná krize kněžské identity nás všechny ohrožuje a vrcholí v krizi civilizace, avšak dovedeme-li prolomit její vlnu, můžeme vyplout na širé moře a spustit sítě ve jménu Páně. Je dobře, že nás sama realita vede tam, kde se to, čím skrze milost jsme, zřetelně vyjevuje jako čirá milost; na moře současného světa, ve kterém platí jenom pomazání – a nikoli funkce – a úspěch přinášejí sítě spuštěné ve jménu Pána Ježíše, kterému jsme uvěřili.

PLNÉ ZNĚNÍ homilie papeže Františka je ZDE
Převzato z webu české sekce Radio Vaticana

Autor: František Lukeš   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Témata: kázání  |  Kněžství, kněz  |  Osobnosti, světci, svatí  |  utrpení a naděje  |  Utrpení  |  umírání a smrt  |  Smrt, umírání  |  Síla  |  Nemoc  |  Naděje  |  bolest  |  beznaděj, zoufalství  |  kněz, kněží  |  biografie  |  Duch svatý  |  hledání smyslu života  |  Víra  |  Týden modliteb za duchovní povolání  |  Smysl  |  smrt šťastná  |  Služba  |  Síla v slabosti  |  Povolání duchovní  |  Povolání  |  Poslání  |  Pastorační péče  |  Maria  |  Kříž  |  Krize  |  Zelený čtvrtek (Velikonoce)

 

Související texty k tématu:

Kněží - životní osudy
Bože, že já blbec nejsem normální člověk!
Facka za rozhodnutí ke kněžství
Josef Toufar
Proti totalitám lze bojovat i jinak než mečem
Mé kněžské začátky na Šumavě za komunistů 
Kněz ve vřavě bitvy muže proti muži 
Na kněžství mě lákala světovost církve 
Kaplan NY hasičů, který zahynul při teroristickém útoku 
Čtyři kaplani - ve víru války
- Další texty o životě různých kněží

O kněžství obecně
- Jak chápat význam (Ježíšova) kněžství
Kněz nesmí být funkcionářem či provozovatelem
Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze 
Tři druhy únavy kněze
Co s novoknězem ve farnosti?
Co věřící očekávají od kněží
Kněz je nejprve bratrem ve víře
Kněžství, kněz (soubor textů)
Křížová cesta k Roku kněží
Muž s probodeným srdcem
Na kněze lpící na majetku je smutný pohled
- Další texty o kněžství

Nemoc
Pohled na nemoc z hlediska víry
Bolest, nemoc a tíže stáří jsou předstupně smrti...
Nemoc člověku připomíná, že život není v jeho moci
Nemoc dosvědčuje, že pravý život není tady (Benedikt XVI.)
Nemoc nás posvěcuje
Má nemoc a utrpení nějaký smysl? Nemá!
Již řadu let mě trápí časté bolesti vnitřností… (Řehoř Veliký)
Ležel jsem několik dní v nemocnici
Nebojte se nemocných! Potřebují vás!
Co potřebuje nemocný?
Pastorační péče o nemocné
Péče o existenciální a spirituální potřeby pacienta
Ježíš se k nemocným nikdy nechová jako k pasivním objektům
Církev má modlitbu a obřad s prosbou za uzdravení nemocných
Karmelitka, která kvůli nemoci pomýšlela na sebevraždu
Světový den nemocných (11.2.)

[nahoru]

NAVRCHOLU.cz



Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 2000 - 2016 Pastorace.cz