Nesmíme se nikdy mstít za utrpěnou urážku, byť by byla sebevíce ponižující. - archiv citátů

29.8.2015, John Henry Newman (Foto: IMA)

Veď mne ty, jenž jsi Světlo uprostřed temnot

Veď mne ty, jenž jsi Světlo uprostřed temnot

Veď mne ty, jenž jsi Světlo
uprostřed temnot, které mne obklopují,
veď mne kupředu!
Noc je temná
a já jsem tak daleko
od pravého domova. 
Veď mne kupředu! 
Upevni mé kroky.

Nežádám, abych teď hned směl vidět vzdálený obzor,
tačí mi vidět dobře právě na ten krok, který mám udělat.

Nebyl jsem vždy takový jako teď,
ani jsem tě vždy neprosil, abys mne vedl kupředu.
Rád jsem si sám vybíral cestu, chtěl jsem dobře vidět kupředu.

Teď mne ale vedeš kupředu ty sám!
Měl jsem v oblibě jas dne a silnější než bázeň byla pýcha,
která ovládala mou vůli. Pane, nevzpomínej na minulá léta!

Tak dlouho mi žehnala tvá síla.
Rád bych se nechal vést kupředu přes pole a mokřiny,
skaliska a řeky až do okamžiku, kdy skončí noc,
a já budu smět zrána vnímat,
jak se na mne usmívají ti,
které jsem tak dlouho miloval
a které jsem načas musel oželet.

(John Henry Newman, Veď mne, jemné Světlo)

Se svolením převzato z knihy
Lectio Divina na každý den v roce 8, str. 304
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Úterý 27.6.

Gn 13,2.5-18; Mt 7,6.12-14

Komentář k Gn 13,2.5-18: Abrám řeší velkoryse konflikt: nechává Lota, aby si sám vybral, třeba i úrodnější krajinu. Když i já ustoupím druhému, Bůh mi dá víc…

Zdroj: Nedělní liturgie