papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
4. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež František (Bůh není v zázracích, ale v každodenní realitě)

V dnešní liturgii evangelium vypráví o Ježíšově prvním kázání v jeho rodném Nazaretě. Výsledek je hořký: místo souhlasu se Ježíš setkává s nepochopením, a dokonce s nepřátelstvím (srov. Lk 4,21-30). Jeho krajané chtěli spíše než slovo pravdy zázraky, velkolepá znamení. Pán žádný nevykoná a oni ho odmítají, protože říkají, že ho znali už jako dítě, že je Josefův syn (srov. v. 22) atd. Ježíš tedy vyslovuje větu, která se stala příslovečnou: "Žádný prorok není přijímán ve své vlasti" (v. 24).

Tato slova prozrazují, že Ježíšův neúspěch nebyl zcela nečekaný. Znal své lidi, znal srdce svého lidu, věděl, jaké riziko podstupuje, a počítal s odmítnutím. Můžeme si tedy položit otázku: pokud tomu tak bylo, pokud předvídal neúspěch, proč se přesto vydal do svého domova? Proč dělat dobro lidem, kteří vás nechtějí přijmout? Je to otázka, kterou si často klademe. Je to však otázka, která nám pomáhá lépe porozumět Bohu. Tváří v tvář našim uzavřenostem neustupuje: nebrzdí svou lásku. Tváří v tvář naší uzavřenosti postupuje vpřed. Odraz toho vidíme v rodičích, kteří si jsou vědomi nevděčnosti svých dětí, ale nepřestávají je milovat a činit jim dobro. Bůh je takový, ale na mnohem vyšší úrovni. A dnes nás také vyzývá, abychom věřili v dobro, abychom při konání dobra nenechali nic bez povšimnutí.

V tom, co se stalo v Nazaretu, však nacházíme něco jiného: nepřátelství vůči Ježíši ze strany "jeho vlastních" nás provokuje: oni nebyli vstřícní - a my? Abychom si to ověřili, podívejme se na modely přijetí, které dnes Ježíš nabízí svým krajanům i nám. Jsou to dva cizinci: vdova ze Sarepty Sidonské a Syřan Náman. Oba přijali proroky: první Eliáše, druhý Elizea. Nebylo to však snadné přijetí, prošlo zkouškami. Vdova Eliáše přivítala navzdory hladomoru, a přestože byl prorok pronásledován (srov. 1 Kr 17,7-16), byl to politicko-náboženský štvanec. Na druhou stranu Náman, přestože byl osobou nejvyššího formátu, přijal žádost proroka Elizea, která ho vedla k ponížení, aby se sedmkrát vykoupal v řece (srov. 2 Kr 5,1-14), jako by byl nevzdělané dítě. Vdova a Náman zkrátka přijali proroka díky ochotě a pokoře. Způsob, jak přijmout Boha, je být vždy k dispozici, přijímat ho a být pokorný. Víra prochází tudy: dostupností a pokorou. Vdova a Náman neodmítli Boží cesty a jeho proroky; byli poddajní, ne rigidní a uzavření.

Bratři a sestry, i Ježíš jde cestou proroků: představuje se tak, jak bychom to od něj čekali. Ti, kdo hledají zázraky, ho nenajdou - pokud hledáme zázraky, nenajdeme Ježíše - ti, kdo hledají nové pocity, intimní zážitky, podivné věci; ti, kdo hledají víru tvořenou mocí a vnějšími znameními, ho nenajdou. Ne, nenajdou ho. Najdou ho jen ti, kdo přijmou jeho způsoby a výzvy, bez stížností, bez podezírání, bez kritiky a protažených obličejů. Jinými slovy, Ježíš vás žádá, abyste ho přijali v každodenní realitě, kterou žijete; v dnešní církvi, jaká je; v těch, kteří jsou vám každý den blízcí; v konkrétních potřebných, v problémech vaší rodiny, v rodičích, dětech, prarodičích, abyste tam přijali Boha. Je tu a zve nás, abychom se očistili v řece dostupnosti a v mnoha zdravých koupelích pokory. Potřebujeme pokoru, abychom se setkali s Bohem, abychom mu dovolili setkat se s námi.

A jsme vstřícní, nebo se podobáme jeho krajanům, kteří si mysleli, že o něm vědí všechno? "Studoval jsem teologii, absolvoval jsem katechetický kurz... Vím o Ježíši všechno!". Jo, jako blázen! Nebuď hloupý, neznáš Ježíše. Možná si po tolika letech, co jsme věřící, myslíme, že Pána mnohdy dobře známe, máme své představy a úsudky. Rizikem je zvyknout si na to, zvyknout si na Ježíše. A jak si na to zvykneme? Tím, že se uzavíráme, že se uzavíráme před jeho novostí, před okamžikem, kdy zaklepe na vaše dveře a řekne vám něco nového, chce do vás vstoupit. Musíme se dostat z tohoto uvíznutí na pevných pozicích. Místo toho Pán žádá otevřenou mysl a prosté srdce. A když má člověk otevřenou mysl, prosté srdce, může být překvapen, ohromen. Pán nás vždy překvapí, v tom je krása setkání s Ježíšem. Kéž nám Panna Maria, vzor pokory a přístupnosti, ukáže cestu, jak přijmout Ježíše.