papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
6. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež František (Přikázáním dává smysl láska, formální dodržování je marné)

V evangeliu dnešní liturgie Ježíš říká: "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit" (Mt 5,17). Naplnit: to je klíčové slovo pro pochopení Ježíše a jeho poselství. Co však znamená toto "naplnění "? Aby to vysvětlil, začíná Kristus tím, že říká, co není naplněním. Písmo říká "nezabiješ", ale pro Ježíše to nestačí, pokud pak člověk ubližuje svým bratrům a sestrám slovy; Písmo říká "nezcizoložíš", ale to nestačí, pokud pak člověk žije lásku poskvrněnou dvojsmyslností a lží; Písmo říká "nebudeš křivě přísahat", ale nestačí slavnostní přísaha, pokud pak člověk jedná pokrytecky (srov. Mt 5,21-37). Takto nedochází k žádnému naplnění.

Jako konkrétní příklad nám Ježíš uvádí "obřad obětování". Přinesením oběti Bohu člověk opětoval bezplatnost jeho darů. Byl to velmi důležitý obřad - přinášení oběti, která symbolicky oplácela, řekněme, bezplatnost jeho darů - tak důležitý, že bylo zakázáno jej přerušit, s výjimkou vážných důvodů. Ježíš však prohlašuje, že je třeba jej přerušit, pokud má bratr něco proti nám, jít se s ním nejprve smířit (srov. v. 23-24): teprve pak je obřad naplněn. Poselství je jasné: Bůh nás miluje jako první, zdarma, dělá první krok k nám, aniž bychom si to zasloužili; a my pak nemůžeme oslavovat jeho lásku, aniž bychom na oplátku neudělali první krok ke smíření s těmi, kdo nám ublížili. Tak dochází k naplnění v Božích očích - jinak je vnější, čistě rituální dodržování zbytečné, stává se falešným. Jinými slovy, Ježíš nám dává pochopit, že náboženská pravidla jsou užitečná, jsou dobrá, ale jsou jen začátkem: aby se naplnila, je třeba jít za jejich doslovné znění  a žít jejich smysl. Přikázání, která nám Bůh dal, nesmíme uzavírat do dusivých trezorů formálního dodržování, jinak zůstaneme ve vnější a odtažité religiozitě, spíše služebníky "pánaboha" než dětmi Boha Otce. Ježíš si přeje toto: nemít představu, že sloužíme nějakému pánu Bohu, ale Otci; a proto je třeba jít za literu.

Bratři a sestry, tento problém tu nebyl jen v Ježíšově době, ale je tu i dnes. Někdy například slyšíme: "Otče, nezabil jsem, nekradl jsem, nikomu jsem neublížil...", jako bychom chtěli říct: "Jsem v pořádku". Zde se jedná o formální dodržování předpisů, které se spokojí s minimem, zatímco Ježíš nás vyzývá k maximálnímu možnému naplnění. To znamená, že Bůh neuvažuje podle výpočtů a tabulek; miluje nás jako zamilovaný: ne na minimum, ale na maximum! Neříká nám: "Miluji tě do určité míry". Ne, pravá láska není nikdy do určitého bodu a nikdy se necítí být v pořádku; láska vždy jde za hranice, nemůže jinak. Kristus nám to ukázal, když položil svůj život na kříži a odpustil svým vrahům (srov. Lk 23,34). A svěřil nám přikázání, které je mu nejdražší: abychom se milovali navzájem, jako on miloval nás (srov. J 15,12). To je láska, která naplňuje Zákon, víru, pravý život!

Bratři a sestry, můžeme si tedy položit otázku: Jak žiji víru já? Je to záležitost kalkulací, formalismů, nebo je to vztah lásky k Bohu? Spokojím se pouze s tím, abych neškodil, abych si udržel "fasádu", nebo se snažím růst v lásce k Bohu a k druhým? A ověřím si čas od času Ježíšovo velké přikázání, zeptám se sám sebe, zda miluji svého bližního tak, jako Bůh miluje mě? Možná jsme totiž neústupní v posuzování druhých a zapomínáme být milosrdní, jako je Bůh s námi. 

Kéž nám Maria, která dokonale zachovávala Boží slovo, pomáhá naplňovat naši víru a lásku.