Pavel Konzbul | Sekce: Kázání
Období během roku (cyklus A)
14. nvlm A / mikrokázání
Psychologové tvrdí, že k pýše jsou více náchylní lidé, kteří v sobě pociťují silnou touhu pomáhat druhým.
Právě oni často potlačují své vlastní potřeby kvůli druhým. Mají tendenci stát se nepostradatelnými.
Tam, kde je tedy křesťanství silné v podpoře mezilidských vztahů, tam je i velice zranitelné neřestí pýchy.
Jak se tomu můžeme bránit? Odpověď dává Evangelium, když Ježíš říká: „Pojďte ke mně, vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne.“
Autor: Pavel Konzbul
Související texty k tématu:
Pýcha
- Pyšný člověk se nenechá nikým usměrnit
- Pokušení každého člověka - dělat ze sebe šéfa
- Všeználci mezi námi. Jsou ve všem kompetentní...
- Církev "potřebuje" pyšné lidi Apoštol Petr byl velmi namyšlený a pyšný muž
- Mnozí lidé vykonali velké věci, sami ale padli
- Biskupové musí pamatovat na tři základní věci
- Biskupská hodnost je služba, nikoli honosná pocta
- Narcismus teologů je nechutný a působí velké škody
- S Tóbitem nebylo k vydržení
- S ďáblem nelze vést dialog
- Když se cítíš být silný, nepodlehni domnělé jistotě
- Falešná pokora je klam, je jen jinou formou zaměřenosti na sebe.
- Mnozí se chlubí tím, co nemá žádnou hodnotu
- Pane, dej, abychom nezpychli proto, žes nám dal své požehnání…
- Četba Božího slova nás provádí mezi léčkami zoufalství a pýchy
