3. Rehabilitace laika v církvi

IV. Rehabilitace laika v církvi
1. "Laici" se nedali nikdy docela zatlačit do role pasivních členů církve, kteří sami ze sebe neprojevují žádnou iniciativu. Byla hnutí, spolky, bratrstva a pod., což tvořilo jakousi protiváhu kléru.

2. Impuls k rehabilitaci však přišel zvnějšku vlivem společenského vývoje. Církev se dostala do nového napětí vůči světu procesem sekularizace, který je vyznačen hesly reformace, Francouzská revoluce, osvícenství a humanismus, a překročením hranic "křesťanského Západu". Na výzvu osvícenství a na stísnění absolutistickým státem odpověděla církev uzavíráním konkordátů a mobilizací laiků. Vytvořil se politický, kulturní a sociální katolicismus, nesený laiky, který se rozvinul ve společenskou subkulturu. Tím byla zajištěna existence církve v nepřátelsky naladěném státě, poněkud se vyrovnalo mizení společenské vážnosti a posílil se hlas církve ve střetání s nastupujícími přírodními vědami. Tím se ovšem ještě nezrušilo vnitrocírkevní napětí klérus - laici. Ještě při vyhlášení Katolické akce byli laici označeni za "prodlouženou ruku hierarchie". Byli považováni za pomocníky biskupů při prosazování jejich záměru a uvnitř církve neměli být při rozhodování.

3. Teprve po 2. světové válce se změnilo postavení církve ve společnosti tak, že se systém uzavřeného katolicismu začal uvolňovat. Koncil pak připravil půdu pro odstranění příkrého dělení na klérus a laiky a zřídil instituce, kde by se mohli laici projevovat: laickou radu a pastorační radu. Pokoncilních synodů se účastnilo mnoho laiků. Vznikaly farní rady a teologie obcí obrátila pozornost na obec jako takovou. Rostl zájem o teologii, tím překonávali svou odbornou a duchovní nekompetenci. Zřizovaly se nové církevní služby a byly svěřovány laikům. Označení "Boží lid" pomohlo znovu najít původní jednotu kléru a laiků, mužů a žen, řeholníků a řeholnic na jedné straně a "světských lidí" na druhé. Tak se ukázalo, že otázka laiků je otázka pojetí církve. Koncil mluví o základní rovnosti všech členů církve před všemi speciálními povoláními a úřady a o účasti všech pokřtěných na spásonosném poslání církve (Dekret o apoštolátu laiků 10 aj.).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Wilhelm Zauner

Témata: Laici

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

16. 11. 2025, 9. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.