5. Obnova laikátu

VI. Obnova laikátu
Obnova laikátu je asi větší událostí než všechna dogmata poslední doby, víc než nový kodex, víc než všechny encykliky a pastýřské listy. Nový kodex věnoval laikům několik kánonů. Také jiné dokumenty pastýřské.

Nové cesty

Dnes žijeme ve znamení renesance laikátu. Jak k tomu došlo, čím se tak stalo? Negativní stránky nebyly tou hlavní vývojovou silou. Ani všeobecná laicizace není důvodem rozhodujícím.

1. Bylo to nejdřív objevení církve - nebo podle slavného výroku R. Guardiniho: "Církev ožívá v duších". Z druhé strany byla to inspirovaná a inspirující myšlenka Pia XI. o laickém apoštolátu jako účasti na hierarchickém apoštolátu (enc. Ubi arcano, 1922).

2. Za Pia XII. došlo k upřesňování: není dvojí apoštolát, je jeden jediný, společný hierarchii i laikům, i když jejich sféry jsou odlišné, ne však oddělené. Takže je třeba mluvit o samostatném apoštolátu laiků, nikoliv o laickém apoštolátu.

3. Po určení místa v církvi a činnosti laika došlo v třetí etapě k hledání základů a pojmu laika v církvi. Práce teoretické i praktické činy (Katolická akce, JOC atd.) na sebe nedaly čekat. Tak se připravily velké činy II. vatikánského sněmu: obě konstituce o církvi (Lumen gentium a Gaudium et spes), dekrety O apoštolátu laiků (Apostolicam actuositatem), O misijním poslání církve (Ad gentes) a v neposlední řadě i konstituce O liturgické reformě (Sacrosanctum Consilium).

Následovaly další radostné dokumenty týkající se laiků, např. biskupský synod r. 1971 o spravedlnosti ve světě, r. 1974 o hlásání evangelia, r. 1977 o katechezi, r. 1980 o křesťanské rodině, encyklika Jana Pavla II. Laborem exercens (1981), exhortace Familiaris consortio (1982).