6. II. vatikánský sněm

Jaký je v koncilních dokumentech pojem laika? "Slovem laik se zde označují všichni věřící křesťané mimo členy stavu duchovenského a stavu řeholního, právně uznaného v církvi; tedy věřící křesťané, kteří - když byli křtem přivtěleni ke Kristu a učiněni Božím lidem, a tak se stali svým způsobem účastnými Kristova úřadu kněžského, prorockého a královského - vykonávají svým podílem poslání celého křesťanského lidu v církvi a ve světě." (LG 31).
1. První část věty je ohlasem minulosti; (otázku duchovního stavu ponecháme pro další diskuse). Řeholní stav je podle koncilního dekretu Perfectae caritatis ustaven zasvěcením; ale není zasvěcení i ve křtu nebo ve stavu manželském? Dokonce svátostí! Evangelijní rady (čistoty, chudoby a poslušnosti) jsou dány všem křesťanům! Bratři "laici" v řeholi a členové sekulárních institutů jsou víc laiky nebo kleriky? - Jak vidno, nemáme dost přesných kategorií vyjadřujících skutečnosti církve.

2. Daleko důležitější je část druhá o křtu, o účasti na kněžském, učitelském a královském úřadu Kristově, o společném poslání v církvi i ve světě. Ale to vše lze říci i o biskupech a kněžích! Tu nevystačíme s obecnou terminologií, jak také upozornil Hans Urs von Balthasar (I.K.Z. Communio 5/85), sněm ponechal otázku pojmu laika nedořešenou - právě tak jako přesný význam slov, jakým "vlastním způsobem" se laici účastní na trojím Kristově poslání a jaký je jejich "vlastní podíl".

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Wilhelm Zauner

Témata: Laici

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!