6. II. vatikánský sněm

Jaký je v koncilních dokumentech pojem laika? "Slovem laik se zde označují všichni věřící křesťané mimo členy stavu duchovenského a stavu řeholního, právně uznaného v církvi; tedy věřící křesťané, kteří - když byli křtem přivtěleni ke Kristu a učiněni Božím lidem, a tak se stali svým způsobem účastnými Kristova úřadu kněžského, prorockého a královského - vykonávají svým podílem poslání celého křesťanského lidu v církvi a ve světě." (LG 31).
1. První část věty je ohlasem minulosti; (otázku duchovního stavu ponecháme pro další diskuse). Řeholní stav je podle koncilního dekretu Perfectae caritatis ustaven zasvěcením; ale není zasvěcení i ve křtu nebo ve stavu manželském? Dokonce svátostí! Evangelijní rady (čistoty, chudoby a poslušnosti) jsou dány všem křesťanům! Bratři "laici" v řeholi a členové sekulárních institutů jsou víc laiky nebo kleriky? - Jak vidno, nemáme dost přesných kategorií vyjadřujících skutečnosti církve.

2. Daleko důležitější je část druhá o křtu, o účasti na kněžském, učitelském a královském úřadu Kristově, o společném poslání v církvi i ve světě. Ale to vše lze říci i o biskupech a kněžích! Tu nevystačíme s obecnou terminologií, jak také upozornil Hans Urs von Balthasar (I.K.Z. Communio 5/85), sněm ponechal otázku pojmu laika nedořešenou - právě tak jako přesný význam slov, jakým "vlastním způsobem" se laici účastní na trojím Kristově poslání a jaký je jejich "vlastní podíl".