7. Společné kněžství

Přípravný dokument pro synod (lineamenta) rozvíjí popis "laika" takto:
- Je zrozen z pramene lásky Otcovy, Kristovy a Ducha svatého.

- Je údem Kristovy církve, která je svátostí všeobecné spásy.

- "Křestní stav" je principem laikova poslání, umocnění a závazku dílu Kristovu.

- Svátost biřmování mu dává sílu svatého Ducha (čl. 13-17).

1. Je skutečně radostné, že dokument sahá tak hluboko a tak daleko! Základ "laika" v církvi nutno hledat až v tajemství nejsvětější Trojice: tam sahá jeho vyvolení, povolání, poslání. Je to akt lásky, který tuto Boží ideu realizuje. To není situační, politické, sociologické, ideologické určování: je to prvotní a základní křesťanův "existenciál", jak jej podává Boží slovo: "Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti" (Ef1,5.6a).

2. Z tohoto pramene lásky ("Fontali amore" - Ad gentes 2) se dostává zpodobení s Kristem a včlenění v Boží lid. "Když byli křtem včleněni do tajemného těla Kristova a biřmováním utvrzeni silou Ducha svatého, sám Pán je pověřuje apoštolátem. Jsou posvěceni na královské kněžstvo a na svatý lid (1Petr 2,4-10) (...) Svátosti, zvláště nejsvětější eucharistie, jim udělují a živí v nich tu lásku, která je jakoby duše všeho apoštolátu (...) Duch svatý jim uděluje také zvláštní dary pro konání apoštolátu (Apost. act.3).

3. Všimněme si změny terminologie: dříve se mluvilo o kněžství "všeobecném" - nauka, která byla připravena na I. sněmu vatikánském k odsouzení, ale na II. sněmu vatikánském byla jedním z důležitých témat. Nyní se mluví o kněžství "společném" - na dobrém základě biblickém (Zj1,6;5,9;1Petr2,5). Radostně zaznamenáváme, neboť kněžskou ordinací nejsme postaveni proti věřícím, ale naše kněžství má společný základ který trvá a nás spojuje.

4. Toto "královské kněžství" a "pečeť Ducha" (Ef1,14; 4,30; 2Kor1,22) se v základě uděluje "per sacramenta potissima" - hlavními svátostmi, jak říká sv. Tomáš (STh 3,62,5), tj. v základě křtem a pak rozvinutím ve svátosti duchovní dospělosti (biřmování). Jak známo, působí tyto svátosti (a kněžská ordinace) "nezrušitelné znamení" (CHARAKTER). - Podle sv. Tomáše jsou to "jakési způsoby účasti na kněžství Kristově (STh 3,63,3).

5. Konečně je dobré si všimnout, že se dostává takto laikům právo a zmocnění přímo od Krista a Ducha - nikoli zmoci hierarchické! Nejde tedy jen o účast na "apoštolátu hierarchie"!

Existence laika i jeho činnost je tedy dána zvláštní formou Boží lásky, AGAPÉ. Tou Bůh dává nabídku a k sobě volá v podobenství svého Syna (srov. Žid1,3; Jan6,27 a 2Kor3,18). Tou je bytostně každý křesťan ustaven a její šíření je dnes nejdůležitějším posláním křesťanů - tvořit kulturu srdce a civilizaci lásky. Tuto základní funkci AGAPÉ je nutno předem zdůraznit, když bude nutno mluvit také o rozlišení kněžství společného od kněžství "zvláštního".

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Wilhelm Zauner

Témata: Laici

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!