Neslavme svátek Vánoc po světsku Nepředstihujme se v nestřídmosti, ale radujme se jinak. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Jiří Skoblík

3. kapitola, Intelligo, ut credam; na cestě hledání pravdy

z knihy Průřez encyklikou Fides et Ratio

Zásadu chápu, abych věřil, ilustruje dokument na Pavlově řeči v Athénách. Touha srdce po Bohu, kterou znají pohané, otvírá člověku cestu k víře v Krista, který o něm mluvil. Podmínkou je upřímné hledání pravdy, které vychází z dvou skutečností: já jsem a já zemřu. Proč jsem tedy zde? Člověk hledá absolutno, schopné dát jeho hledání odpověď, něco posledního, co dává všemu smysl. Hypotézy ho mohou fascinovat, nikoliv uspokojovat.

(Různé podoby pravdy člověka) Když vědec nedosahuje při svém bádání úspěchu, nevzdává se. Ví, že musí nastoupit správnější cestu výzkumu. To se týká i tzv. posledních otázek. Jistě neobsahuje každá získaná pravda na tomto poli stejnou hodnotu. Souhrn získaných výsledků však potvrzuje, že člověk schopen dosíci pravdy je.

K různým formám pravdy patří ty, které jsou získány bezprostředním vhledem nebo zkušeností. Jiných člověk dosahuje spekulativním úsilím svého rozumu. Pokud jde o filozofické pravdy, nezávisí na leckdy jepičích názorech profesionálního filozofa, nýbrž platí, že každý člověk je určitým způsobem filozofem, který si sám dává odpovědi.

Člověk je společenskou bytostí, závislou na prostředí, zprostředkujícím různé tradice, a těch se zpravidla s důvěrou v druhé lidi přidrží, pouze malý zlomek podrobuje kritice. Žije tedy taky z víry. Na jedné straně se víra jeví jako nedokonalá forma poznání, na druhé je obsahově mnohem bohatší než osobně získaný vhled. Obsahuje cenný sociální rys: člověk si nezískává pravdy pouze osvojováním si abstraktního poznání, nýbrž živým vztahem odevzdání se a věrností, v nichž člověk nalézá plnou jistotu.Kdo věří druhému, se svěřuje nejen člověku, ale i pravdě, o které mu druhý pověděl. Za příklad stačí svědectví mučedníků. Schopnost svěřit se druhému představuje jeden z antropologicky nejdůležitějších a nejvýraznějších úkonů. Už antika věděla, že přátelství poskytuje pro filozofování velmi příznivou atmosféru. Člověk tedy hledá pravdu a hledá osobu, které by se mohl svěřit.


Shrnutí: V člověku jsou dvě silné tendence: hledat a nalézat pravdu a člověka, kterému by se hledající mohl svěřit. Oboje otvírá cestu k víře.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Víra

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 25. 12. 2025, Slavnost Narození Páně, V noci

Iz 9,1-3.5-6; Tit 2,11-14

Komentář k Dar je víc než jakákoli slova. Bůh promluvil tím, že nám dal svého Syna! Podstatou Trojice je vzájemné darování. Já mám být jejím obrazem. A rozdávat se; v rodině, v církvi.:

Zdroj: Nedělní liturgie

Vzpomínám na Vánoce doma

Vzpomínám na Vánoce doma
(25. 12. 2025) Vladimír Grégr (*1902 † 1943) architekt domů na Barrandově, autor designu vlaku Slovenská strela, skaut, křesťan…

Svátek svaté rodiny (neděle po Vánocích)

(25. 12. 2025) Maria, Josef, Ježíš: Svatá Rodina Nazaretská představuje sborovou odpověď na Otcovu vůli: tři komponenty této rodiny si…

Křesťanské vánoce jsou pro vládce nepohodlné

(22. 12. 2025) Vánoce jsou považovány za nebezpečné, protože připomínají, že lidská důstojnost pochází od Boha a nikoliv z rozhodnutí…

Komu letos někdo zemřel,

(20. 12. 2025) potřebuje o Vánocích zvláštní pochopení a (nejen pastorační) péči...

Přímluvy - 4. neděle adventní, cyklus A / 21. 12. 2025

(19. 12. 2025) Bůh naplnil v Kristu dávná proroctví a vede svět ke spáse. S důvěrou ho prosme:

Papež LEV XIV. o knížce, která ovlivnila jeho duchovní život

Papež LEV XIV. o knížce, která ovlivnila jeho duchovní život
(19. 12. 2025) Inspirace a pomoc i pro náš život ve třetím tisíciletí.

Srdce je symbolem celé naší lidskosti, syntézou myšlenek, pocitů a tužeb...

Srdce je symbolem celé naší lidskosti, syntézou myšlenek, pocitů a tužeb...
(18. 12. 2025) Každý z nás máme „srdce“, ba dokonce můžeme říci, že jsme srdce.