8. Souhrn: psychologie a základní služby církve

z knihy Psychologie a víra - orientace a podněty k diskusi

Úvahy o poměru psychologie a víry jakož i poukazy na jednotlivá pole, kde mohou teologie a pastorace získat od psychologie cenné podněty, musely v rámci tohoto článku vyznít značně zkráceně. O mnohém se nemohlo hovořit, např. o sociální a organizační psychologii farnosti nebo o analýze procesu kázání na základě komunikační psychologie nebo psychologie učení. Na vybraných příkladech z různých oblastí měla být vyjádřena naděje koncilu, že "duchovní pastýři mohou obdržet od psychologické vědy značnou pomoc". Bylo možno ukázat, že se tato "pomoc psychologie" vztahuje na celé spektrum základních služeb církve:
- diakonie, v naší době ve skutek proměněnou radostnou zvěst pro duševně nemocné - sem patří i ti, kdo trpí náboženskou psychopatií a ekleziogenními neurózami - může být obohacena věděním o životě moderní psychoterapie.

- martyria neboli hlásané svědectví může hlubinně psychologickým výkladem Písma získat existenciální závažnost, takže dnešní lidé se opět budou moci cítit jako "současníci" vyprávěných biblických událostí.

- liturgie je psychologií upozorněna na léčivou moc svých symbolů spočívající vtom, že jsou zde korelativně sdruženy lidské aporie a odpověď víry.

- a konečně "zodpovědná psychologie" může spolupracovat na základních úkolech veškeré pastorace tak, aby ve všem zazářil Bůh, vstupující do vztahu k člověku a člověku nakloněný s ochotou léčit ho. Tím, že církev za pomoci psychologie umožní takové léčící vztahy, orientované na Boží praxi - koinonii - pomůže jednotlivci najít hlubší vztah k sobě samému i k Bohu.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Isidor Baumgartner

Témata: Psychologie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

16. 11. 2025, 9. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.