Nejčastější omyly ateistů (1) - Křesťané jsou lidé, kteří žijí podle Desatera

z knihy Modlitba argentinských nocí , vydal(o): Nakladatelství Cesta Brno

Mnoho mých přátel jsou ateisté a někdy přijde řeč na víru, křesťanství a záležitosti týkající se církve. Časem jsem si všiml, že moji různí ateističtí přátelé, kteří se určitě jinak neznali, zastávají občas stejné názory. Kde je vyčetli, Bůh Ví. A postupem času jsem si nejprve sám pro sebe, a pak i pro ně, sestavil jakýsi žebříček, který jsem si pracovně nazval nejčastější omyly ateistů. Za ironii se omlouvám předem. Ovšem než něco začnu kritizovat, možná by bylo na místě se o věci něco dočíst z nějakého seriózního pramene.

Křesťané jsou lidé, kteří žijí podle Desatera

Nežijí. Ateista je překvapen a pohoršen, když vidí lapsy jednotlivých křesťanů, a stěžuje si, že křesťané káží vodu a pijí víno, neboť si naprosto mylně představuje, že být křesťanem znamená žít vzorně a bez hříchu v souladu s desaterem.

Tak tomu nepřekvapivě není, křesťané mají stejná pokušení jako všichni ostatní lidé, tytéž problémy a tytéž pády. Pokud si ateista všimne, že křesťané nežijí podle Desatera, všimne si správně. Rozdíl je snad v tom, že si toho křesťan je či měl být více vědom, a tvrzení „nikoho jsem nezabil, nikoho neokradl, žiji dobře“ říkají častěji ateisté než křesťané.

Z kazatelen je sice občas slyšet, že jediný v dějinách světa, komu se podařilo žít bez hříchu a přesně zaostřen ve svém ideálu, byl Ježíš Kristus, ateista z toho ale pro sebe nevyvozuje žádné důsledky a znovu a znovu se diví, že se křesťanům bezhříšnost nedaří.

Job 9,1-12.14-16;

Komentář k Lk 9,57-62: Výzva k ponechání mrtvých se nevztahuje na „poslední rozloučení“. Ale spíš k tomu mít odvahu opustit, co se přežilo, a stavět na novém.