Nejčastější omyly ateistů (4) – Kněží a křesťané se snaží všechny ateisty obrátit „na křesťanství“

z knihy Modlitba argentinských nocí , vydal(o): Nakladatelství Cesta Brno

Kněží a křesťané se snaží všechny ateisty obrátit „na křesťanství“

Ví Bůh, že ne. Kristus to takto nedělal, i když svatý Pavel asi ano a Kristus sám k tomu vyzval: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium (viz Mt 28,19). Křesťané věří, že Bůh si převelice váží lidské svobody. O co se naopak křesťané občas snaží, je povzbuzování ateistů, ať svůj názor dotáhnou do konce, ať jej domyslí do důsledků. Myslím, že je velmi důležité, aby určité otázky byly položeny: jak si na ně kdo odpoví, je věcí svobody. Ateisté dnes velmi často vnímají katolickou církev jako jednu z politických organizací, která má své zájmy a která se snaží získat na současném tržišti idejí co největší počet stoupenců. Samotní křesťané to možná nevidí tak vyhroceně. Církev není politická organizace, i když ji mnozí tak vnímají a i když se, pravda, ona sama tak občas chová.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.