Nejčastější omyly ateistů (4) – Kněží a křesťané se snaží všechny ateisty obrátit „na křesťanství“

z knihy Modlitba argentinských nocí , vydal(o): Nakladatelství Cesta Brno

Kněží a křesťané se snaží všechny ateisty obrátit „na křesťanství“

Ví Bůh, že ne. Kristus to takto nedělal, i když svatý Pavel asi ano a Kristus sám k tomu vyzval: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium (viz Mt 28,19). Křesťané věří, že Bůh si převelice váží lidské svobody. O co se naopak křesťané občas snaží, je povzbuzování ateistů, ať svůj názor dotáhnou do konce, ať jej domyslí do důsledků. Myslím, že je velmi důležité, aby určité otázky byly položeny: jak si na ně kdo odpoví, je věcí svobody. Ateisté dnes velmi často vnímají katolickou církev jako jednu z politických organizací, která má své zájmy a která se snaží získat na současném tržišti idejí co největší počet stoupenců. Samotní křesťané to možná nevidí tak vyhroceně. Církev není politická organizace, i když ji mnozí tak vnímají a i když se, pravda, ona sama tak občas chová.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!