Nejčastější omyly ateistů (6) – Katolická církev je jednotná monolitní organizace s jednou vírou, jedním názorem a jedním cílem

z knihy Modlitba argentinských nocí , vydal(o): Nakladatelství Cesta Brno

Katolická církev je jednotná monolitní organizace s jednou vírou, jedním názorem a jedním cílem

Není. Je zde velmi mnoho různých proudů, hnutí a vnitřních sporů, různých spiritualit, křídel ortodoxních a liberálních, intelektuálních i charismatických, je to spíše různým způsobem a do mnoha stran vlnící se moře než jednotná řeka či sevřený pochodující šik. Tento stav může mnohé křesťany mrzet, ale má jednu velikou výhodu: katolická církev není sekta s jedním názorem. Katoličtí křesťané jsou členy většiny politických stran, u nás i v zahraničí. Pokud se tedy ateista setká s názory věřícího na politiku nebo církev, mlže se zanedlouho setkat s jiným věřícím, který má názory přesně opačné. Ateista je zmaten ještě více, když zjistí, že se oba tito věřící považují za pravověrné katolíky. Trochu to připomíná židovskou anekdotu rabi X říká, že x, rabi Y říká, že y, a ty říkáš, že mají oba pravdu, i když je přece x a y naprosto neslučitelné! – Ty máš taky pravdu… Člověk zvenku by řekl, že alespoň v základních věcech bude panovat jednota, například zda existuje Bůh či lidská duše. To asi ano, ale navrhuji ateistovi, aby si udělal drobný průzkum a zeptal se jednotlivých věřících, co si pod slovem „Bůh“ a „Duše“ představují, a jsem přesvědčen, že bude velmi překvapen. Jindy je ateista upřímně překvapen, když zjistí, že jeden kněz má na řadu věcí opačný názor než jiný kněz, nebo dokonce biskup.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 22,19-23; Žalm Žl 138,1-2a.2bc+3.6+8bc; Řím 11,33-36
Mt 16,13-20

Můžeme si představit jak lidé, kteří se pohybovali okolo Ježíše, přetřásali jeho slova i jeho skutky. Jak si vyprávěli, jak tomu nebo onomu pomohl. Jak usadil farizeje, když ho chtěli otázkami nachytat. Možná se i divili, jaké chlapíky si vybral jako své nejbližší učedníky. Ale jednoho dne se to muselo stát: každý, kdo ho bral vážně, se musel vyrovnat s otázkou: Za koho mne pokládáš ty? Kým pro tebe jsem? Před takovou otázkou nelze dost dobře uhnout ani dnes. Takže: Kdo je pro mne Ježíš? Je opravdu Mesiášem, tedy totálním přemožitelem zla? Čím pevněji toto věřím, tím pevnější mohu být v zápase se zlem. Životní zápasy prověřily nebo prověří, zda jen mluvím o víře, o Ježíšovi, o církvi, nebo zda skutečně věřím, že je zachráncem.