Nejčastější omyly ateistů (3) – Co je slyšet z kazatelny při náhodné návštěvě kostela, je oficiální nauka církve

z knihy Modlitba argentinských nocí , vydal(o): Nakladatelství Cesta Brno

Co je slyšet z kazatelny při náhodné návštěvě kostela, je oficiální nauka církve

Samozřejmě, že ne. Obvyklý omyl je, že všichni kněží zastávají stejné názory a káží, co slyšeli za moudrosti v semináři. Není tomu tak. Z kazatelen jsou občas slyšet nejdivočejší spekulace v příkrém rozporu s učením církve, velmi osobité vize okolního světa, výstřední výlety do říše přírodních věd, nejrozmanitější glosy či svérázné politické komentáře. Staří zkušení kazatelé vždy se špetkou humoru kladli na srdce novokněžím, že by se v promluvě neměli dopustit více než tří herezí. Kdo z ateistů se chce dozvědět, co církev svatá katolická hlásá, nechť si koupí Katechismus, kde je vše srozumitelně a přehledně vyloženo. Návštěva neznámého kostela je sázka do loterie: možná to vyjde.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!