Nejčastější omyly ateistů (3) – Co je slyšet z kazatelny při náhodné návštěvě kostela, je oficiální nauka církve

z knihy Modlitba argentinských nocí , vydal(o): Nakladatelství Cesta Brno

Co je slyšet z kazatelny při náhodné návštěvě kostela, je oficiální nauka církve

Samozřejmě, že ne. Obvyklý omyl je, že všichni kněží zastávají stejné názory a káží, co slyšeli za moudrosti v semináři. Není tomu tak. Z kazatelen jsou občas slyšet nejdivočejší spekulace v příkrém rozporu s učením církve, velmi osobité vize okolního světa, výstřední výlety do říše přírodních věd, nejrozmanitější glosy či svérázné politické komentáře. Staří zkušení kazatelé vždy se špetkou humoru kladli na srdce novokněžím, že by se v promluvě neměli dopustit více než tří herezí. Kdo z ateistů se chce dozvědět, co církev svatá katolická hlásá, nechť si koupí Katechismus, kde je vše srozumitelně a přehledně vyloženo. Návštěva neznámého kostela je sázka do loterie: možná to vyjde.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 5,1-7; Žalm Žl 80, 9+12.13-14.15-16.19-20; Flp 4,6-9
Mt 21,33-43

Výstraha, obsažená v tomto evangelním úryvku, je skutečně vážná. Stát se před Bohem zbytečným, tím, kdo zcela selhal ve svém úkolu, je už samo o sobě velkým odsouzením. To ale není jediné poselství těchto závažných slov. Ukazují totiž, že Bůh si nenechá své dílo zničit lidskou nechápavostí a nespolehlivostí. Jestliže jedna skupina lidí nenaplní důležitý Boží úkol, Bůh si vyhledá jiné. Ale svůj dobrý plán ve prospěch lidstva neodvolá a nenechá ho padnout. Boží vynalézavost v uskutečňování dobra je obdivuhodná. Je to velká útěcha tváří v tvář lidským selháváním, která se neděla jen v době Ježíšově, ale která provázejí celé dějiny křesťanství.