Nejčastější omyly ateistů (3) – Co je slyšet z kazatelny při náhodné návštěvě kostela, je oficiální nauka církve

z knihy Modlitba argentinských nocí , vydal(o): Nakladatelství Cesta Brno

Co je slyšet z kazatelny při náhodné návštěvě kostela, je oficiální nauka církve

Samozřejmě, že ne. Obvyklý omyl je, že všichni kněží zastávají stejné názory a káží, co slyšeli za moudrosti v semináři. Není tomu tak. Z kazatelen jsou občas slyšet nejdivočejší spekulace v příkrém rozporu s učením církve, velmi osobité vize okolního světa, výstřední výlety do říše přírodních věd, nejrozmanitější glosy či svérázné politické komentáře. Staří zkušení kazatelé vždy se špetkou humoru kladli na srdce novokněžím, že by se v promluvě neměli dopustit více než tří herezí. Kdo z ateistů se chce dozvědět, co církev svatá katolická hlásá, nechť si koupí Katechismus, kde je vše srozumitelně a přehledně vyloženo. Návštěva neznámého kostela je sázka do loterie: možná to vyjde.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.