Nejčastější omyly ateistů (5) – Je všeobecně známo, co je to křesťanství, o co křesťané usilují a jaký je jejich Bůh

z knihy Modlitba argentinských nocí , vydal(o): Nakladatelství Cesta Brno

Je všeobecně známo, co je to křesťanství, o co křesťané usilují a jaký je jejich Bůh

To ateisté zpravidla nevědí, i když si myslí opak. Zejména v České republice dochází k pozoruhodnému rozostření mezi tím, co si ateisté představují pod pojmy „křesťané“, „Bůh“, „církev“ a podobně, a tím, co si pod těmito pojmy představují křesťané samotní. Obvyklou představou ateistů je nejprve pospat představu Boha (trestající trojúhelník s okem, stařec na obláčku, velký hodinář nebo cokoli jiného) a pak s touto představou úspěšně bojovat. Ano, s takovým Bohem se bojuje lehce, avšak v závěru debaty se ateista s věřícím překvapivě shodne: tento Bůh neexistuje.

V českých sdělovacích prostředcích jsou křesťané prezentovaní jako hnutí usilující o restituce majetku, vlastnění katedrály, zakazující sex před svatbou, antikoncepci a potraty, tedy cosi jako okrašlující moralizující spolek. Skutečnost je odlišná: to první, co křesťany zajímá, je, řekněme neobratně, vztah k numinóznu, k nekonečnu, existenciální vyklonění člověka k absolutnu, položení se do víry, onen krok do temnoty či propasti víry, vztah ke svatosti, celoživotní pokus o odpověď na úkol, aby člověk byl obrazem Božím. Za druhé pak určitý pokus o odpověď na existenciální otázky, proč jsem, odkud a kam směřuji a podobně, teprve za třetí přichází soubor morálních představ a za čtvrté určitý světonázor, vysvětlení světa, např. přesvědčení, že díky existenci prozřetelnosti má svět smysl. V různých debatách s ateisty se ale neomylně jako první téma vždy jedná o sex, druhým tématem jsou peníze a restituce. Tento fenomén je sám o sobě velmi pozoruhodný a bezděky svědčí o tom, čím ej zřejmě mysl spoluobčanů zaplněna především.