Nejčastější omyly ateistů (7) – Náboženství je opiem lidstva

z knihy Modlitba argentinských nocí , vydal(o): Nakladatelství Cesta Brno

Náboženství je opiem lidstva

Nevím už, čí je ten citát, že je to naopak opium, které se stalo náboženstvím lidstva. Je to tak. Kdyby aspoň byl ateismus alternativou! Z Marxovy věty i opiu lidstva se zdá, jako by lidé znali cíl dějin a věděli, jak prožít smyslem naplněný život, a jen ta náboženství nám to nějak kazí, jsou opiem lidí a zavádí nás na scestí. Copak ale někde jsou úplně a skutečně šťastní ateisté, spokojení ateisté, kteří objevili a dopátrali se smyslu věcí? Nezlobte se, že se tak ptám, ale zajímalo by mě to. A vy, současní vědci a architekti, sochařky a výtvarnice, moderní sexuologové a psychologové, zpěváci a herečky, moderátoři a baviči, slavní sportovci, filozofové moderní i postmoderní, našli jste něco? Je to v manželství a dětech, jak myslelo minulé století, nebo v bezdětných singles, jak myslí toto století? V lásce na jeden život, nebo na jednu noc, v moci, ve slávě, v penězích, sportu, nebo ve filozofii?

Copak není celý současný svět bohaté západní Evropy nic víc než poznámka pod čarou ke knize Kazatel? Copak nám denní realita nepřipomíná, že ani nové křížovky, ani telenovely, ani golf, ani nový kulinářský recept, ani sex s novým partnerem na nový způsob, ani nové země s novými přáteli, ani nakupování v nových obchodech, ani nové fotbalové utkání, ani nové filmy, ani pravidelné sportování nepřinese úlevu od trýznivého hlasu v duši více než na pár minut? Z Evropy jsme učinili čekárnu na smrt, kterou usilujeme vybavit co nejpříjemněji, ale pořád je to jen čekárna. Copak není život současné bohaté západní Evropy se všemi jejími nápady nic než doklad o tom, že ateismus se vystřílel a alternativu nenabídl? Můžeme skákat padákem z vesmíru ze stanice ISS, jíst steaky z krav, co byly voděny na masáže, a pít víno se zlatými plátky, můžeme cokoli, ale ten trýznivý hlas v duši to utišit nedokáže. Co nabídnete víc, co ještě umíte? Co dalšího ještě vytáhnout z klobouku? Copak není všeobecně vidět, jak Evropa o svém Silvestru marně tančí na ruinách hodnot svůj ghost dance? A chci se zeptat, je cílem života štěstí? Myslím, že jedny z mála pokusů, které jsou v Evropě zajímavé, jsou trapisté a některé další kontemplativní kláštery.

Jonáš, Kazatel a Jób stáli u mé kolébky a stali se mými kmotry a průvodci i současné civilizace. Kazatel mě vodí s ironickým úsměvem po povrchu země s nekonečnou kreditní kartou, s Jóbem sestupuji do podzemí duše a s Jonášem se marně pokouším prchnout. Než budou ateisté kritizovat křesťanství, měli by sami zrevidovat, kam se dostali, a pokud nějaké nápady mají, mohli by je sdělit. A jestli Bůh opravdu není, jak to, že jsme zde, a jak to, že se ptáme? Jak to, že svými otázkami bušíme na nebeskou bránu?

Iz 25,6-10a;

Komentář k Mt 15,29-37: Často si stěžujeme na vnější omezení: nedostatek povolání, málo času… Ale zkusme Pánu dát to málo, co máme. Možná se budeme divit.