Hlásání ještě neznamená, že to lidé skutečně „pobrali“

Emoční věk jedince

Ježíš předával zástupům úžasná poselství. Dobře však věděl, že hlásání ještě neznamená, že to lidé skutečně „pobrali“. A tak si vyvolil dvanáct apoštolů, s nimiž byl po tři roky dnem i nocí. Ukazoval jim, jak jeho učení funguje v praxi. Nechal je, aby si to sami vyzkoušeli. Měl pro ně časté „supervize“, dával jim zpětnou vazbu. Předal jim svou moc.

Ježíš věděl, že pouhá inspirace nestačí.

Kolikrát už jsem zapáleně kázal o tom, jak Bohu leží na srdci, abychom milovali druhé, že Ježíš viděl v každém člověku bytost nesmírné ceny, každý z nás je v Božích očích poklad. Rád jsem citoval myšlenku Matky Terezy o tom, že „v každé chvíli je třeba milovat člověka, který je před námi“, a také Mertonovo zjevení, v němž lidé „chodili kolem a zářili jako slunce“. 

Postupem času jsem zjišťoval, že to nestačí. Nestačí lidem jen opakovat, že mají milovat víc a lépe. Mají-li se vyklubat z emočního dětství a dospět v emočně zralé jedince, potřebují k tomu praktické dovednosti, solidní duchovní formaci. Vyrůst fyzicky je poměrně snadné, biologická zralost přichází s časem. Avšak dorůst do emoční dospělosti je něco úplně jiného. Lidé mohou mít pětačtyřicet let, a přitom emočně setrvávat na úrovni malého dítěte či adolescenta.

Otázka zní: Jak rozpoznám, na které úrovni se právě nacházím? Zde je stručná charakteristika klíčových fází emocionálního vývoje:

MALÉ DĚTI

• Hledají, kdo by se o ně postaral.
• Mají velké potíže pochopit svět druhých.
• Mají sklon k okamžitému uspokojování svých potřeb.
• Používají druhé jen jako prostředek k naplňování svých potřeb.

VĚTŠÍ DĚTI

• Jsou spokojené a šťastné, dokud mají, co chtějí.
• Rychle se vypořádají se stresem, zklamáním a zkouškami.
• Nesouhlas vnímají jako osobní útok.
• Jsou snadno zranitelné.
• Není-li po jejich, pláčou, odtahují se, manipulují s vámi, mstí se, jsou sarkastické.
• S obtížemi sdělují své potřeby a touhy v klidu, zralým a láskyplným způsobem.

ADOLESCENTI

• Mívají sklon k defenzivě.
• Kritika je silně ohrožuje a zneklidňuje.
• Jsou zaměřeni na „spravedlnost“ interakce: pečlivě evidují, co udělali nebo komu co dali, aby pak mohli žádat něco na oplátku.
• Neumí moc řešit konflikty. Mají tendenci obviňovat druhé, být „v pohodě“ za cenu zastírání problému, rozebírat konflikt někde bokem, urážet se nebo navenek problém ignorovat.
• Přemírně se zabývají sami sebou.
• Jen s obtížemi skutečně naslouchají bolestem, zklamáním či potřebám jiných lidí.
• Jsou přemírně kritičtí, neustále posuzují a odsuzují sebe i druhé.

DOSPĚLÍ LIDÉ

• Dokážou jasně a otevřeně říct, co potřebují, co chtějí či preferují.
• Uvědomují si své myšlenky a pocity, pracují s nimi a přebírají za ně zodpovědnost.
• Ani ve stresu se nechovají nepřátelsky, své názory a hodnoty umí sdělovat poklidně.
• Respektují ostatní bez nároku je měnit.
• Dovolují lidem kolem, aby dělali chyby, nevyžadují od druhých dokonalost.
• Oceňují lidi takové, jací jsou – se všemi jejich dobrými i špatnými stránkami; nikoli jen za to, jaký z nich mají osobní prospěch.
• Správně odhadují své limity, své silné i slabé stránky; jsou schopni svobodně o nich hovořit s druhými.
• Jsou v hlubokém souznění se svým emočním světem. Umí se vcítit do pocitů, potřeb a starostí druhých, aniž by se jimi nechali zahltit, aniž by se v nich sami ztratili.
• Dokážou vyřešit konflikt zralým způsobem a sjednat řešení, které bere v potaz pohledy druhých.

Jádrem pravé spirituality je správně milovat. Abychom však dokázali správně milovat, musíme žít v kontaktu s Bohem, se sebou samými a s druhými lidmi. Bůh nás zve, abychom se učili vnímat jeho Přítomnost v našich každodenních životech. A zároveň – abychom se v jeho Přítomnosti učili vnímat přítomnost lidí.  Málokdy se nám však daří obojí…