V koncentračním táboře Dachau zavedl na invalidním bloku jezuita De Coninck tajné osmidenní rekolekce. Každý den se konaly tři meditace a modlitby pokaždé na jiných místech. Každý den pořádal tajně i hodinu adorace.
Invalidní blok v Dachau – čekárna na smrt
Situace na invalidním bloku byla zoufalá, příděly jídla poloviční, vězni se v případě nemoci nesměli hlásit do táborové nemocnice a byli ponecháni svému osudu. Čekali zde na smrt nebo na přiřazení do transportu invalidů. Český kněz P. Pokorný zaznamenal například úmrtí mladého polského kněze Wojciecha Perskiho, jehož vyzáblé tělo pro zábavu rozdrtil mohutný táborový dozorce Martin. Když rozbité tělo Polákovo dotáhli jeho krajané na postel, byl právě podáván oběd. Hlad byl silnější než pozornost k umírajícímu. Odkvapili pro své dávky a hltavě je pojídali, sedíce na pelesti lůžka, na němž v agónii ležel i kněz. Řinčení lžic o plechové misky bylo mu umíráčkem. Jen starý kanovník (Marian Seweryn) Kazubiński šeptal modlitby do jeho krví zalitých uší.
Eucharistie v cigaretovém papíru
Na invalidní blok se dostal i P. Léon De Coninck SJ, jenž sem byl zařazen rovnou po příjezdu do Dachau a určen ke zplynování v centru eutanázie v Hartheimu. Po příchodu na blok byl snad jediným zdravým člověkem mezi takřka pěti sty vězni. Dva měsíce sdílel život s těmi, jenž byli odsouzeni k utracení. Vnímal jako povinnost udělat maximum pro jejich útěchu a povzbuzení.
Poměrně rychle navázal kontakty s německými kněžími a dostal od nich proměněné hostie. Belgický kněz Jean Bernard vzpomínal, jak jednoho rána vytáhl P. De Coninck SJ ze záhybu košile celofánový sáček a přes papír prosvítal kousek hostie centimetrové velikosti. Všichni se snažili skrýt radostné vzrušení. Později získal několik proměněných hostií, každou rozdělil na 20 částeček a zabalil do cigaretového papírku. Díky této zásobě, již nosil stále u sebe, mohl udělovat svátost „robur et auxilium“ (sílu a pomoc) a také podávat viatikum (pokrm na cestu) těm, kteří odjížděli transporty invalidů na smrt.
Rekolekce v koncentráku
Na bloku jezuita De Coninck zavedl tajné osmidenní rekolekce, tedy duchovní cvičení, v latině, přičemž se každý den konaly tři meditace a modlitby, někdy ve stoje, někdy vsedě a pokaždé na jiných místech. Každý den pořádal tajně hodinu adorace, kdy ciboriem bylo pouzdro na brýle. Nakonec byl převelen na blok číslo 26, kde se také následně činorodě zapojil do pastorační činnosti.
