Inspirace k prožití Zeleného čtvrtku

Při večerní mši svaté na Zelený čtvrtek oslavujeme ustanovení eucharistie při Ježíšově poslední večeři s učedníky.  Henri Nouwen pronesl jednou  kázání o čtyřech slovesech eucharistie „Ježíš vzal chléb, požehnal jej, lámal a dával svým učedníkům.“

Vzal, přijal

Bůh nás přijal a také my se snažíme přijímat sebe samé.

Požehnal

Jsme požehnáni. Bůh nad námi vyřkl své dobré slovo. Ve křtu nad námi vyslovil: „Jsi můj milovaný syn, jsi má milovaná dcera. V tobě mám zalíbení.“

Lámal

Jsme také rozlomeni. Avšak tam, kde jsme rozlomeni, praskají krunýře, kterými jsme opevnili své srdce. Otvíráme se tím svému pravému já i svým bratřím a sestrám.

Dával

Můžeme dávat. Život je plodný pouze tehdy, dokážeme-li nejen přijímat, ale i dávat, vydávat se a odevzdávat. Kdo by však chtěl pouze dávat, ten zcela vyčerpá své síly. A naopak ten, kdo jen bere, se tím zadusí. Proto musíme hledat správnou rovnováhu mezi braním a dáváním. Dávat dokážeme pouze za předpokladu, že na nás spočívá Boží požehnání a že jsme také rozlomeni – otevřeni. Být rozlomený je součástí modlitby. Rozlámaný chléb rozdáváme dále. Sebe samé dokážeme rozdávat jedině tehdy, je-li naše srdce otevřené.

Ježíš se k nám sklání

Mše svatá na Zelený čtvrtek se vyznačuje obřadem umývání nohou. Tímto obřadem vykládá tajemství vlastní smrti na kříži. Na kříži se Ježíš sklání až do prachu, k nám lidem, aby uzdravil naše zranitelné místo, naši Achillovu patu, a aby nás očistil tam, kde se znovu a znovu špiníme, když chodíme bosky po této zemi – jak to bylo obvyklé za Ježíšovy doby.  Evangelista Jan vykládá Ježíšovu smrt jako dokonalé naplnění jeho lásky. „A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti“ (Jan 13,1).

Ježíš odkládá svrchní šat. Odkládá svou božskou důstojnost, aby se stal naším otrokem, který nám umývá nohy. Jeho smrt na kříži je činem lásky a službou. Za svého života nás očistil svým slovem (srov. Jan 15,2), nyní dovršuje naše očištění svou smrtí na kříži.

Dokázat se vyrovnat se svým utrpením

Po přijímání se však nálada bohoslužby náhle zcela mění. Zbylé proměněné hostie jsou přeneseny do kostelní krypty a z oltáře mizí veškerá výzdoba. Po celou noc se v kryptě nabízí možnost bdít v modlitbě spolu s Ježíšem. Učedníci na Olivové hoře usnuli, ale Ježíš v modlitbě zápasil, aby se nakonec odevzdal do Otcovy vůle. Ani my nechceme spát, ale bdít spolu s ním.

Modlíme se v Ježíšově přítomnosti za lidi, kteří dnes bojují o to, aby se dokázali vyrovnat se svým utrpením; za ty, kteří prožívají na pracovišti šikanu; kteří se cítí přetíženi; za ty, kteří jakkoli strádají. Modlíme se, aby si církev slavením velikonočních událostí zachovala citlivost k utrpení lidí a otevřenost vůči Ježíšovu Duchu.

Inspirace pro Zelený čtvrtek

Udělejme si ve čtvrtek v noci čas. Vydejme se třeba do kostela na noční bdění s Ježíšem a modleme se přitom na všechny úmysly, které se nám v tomto čase společné modlitby s ním vybaví. Nebo prostě vyjděme ven do noci a představme si, že i Ježíš byl v noci po poslední večeři sám se svým zápasem o Boží vůli, protože ho všichni učedníci opustili.

Můžeme si v nočním tichu položit otázku:

• Kde mě lidé opustili?
• Kde jsem odkázán pouze na sebe?
• Jaká je pro mě Boží vůle?

Až se budeme snažit bdít s Ježíšem, možná se nám budou víčka klížit únavou. Tehdy mu odevzdejme svou únavu a poprosme ho, aby nám otevřel oči a my poznali, co po nás Bůh dnes žádá.