Překvapení Ducha svatého vedou církev kupředu (papež František)

Církev postupuje vpřed díky překvapením Ducha svatého – řekl mimo jiné papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty 28.4.2015. V souvislosti s rozmachem evangelia, jak jej popisují Skutky apoštolů, papež zdůraznil, že i dnes je zapotřebí „apoštolské odvahy“, aby se „křesťanský život nestal muzeem vzpomínek“.

Ježíšovi učedníci přišli do Antiochie a začali hlásat evangelium nejenom židům, ale také Řekům a mnozí z nich uvěřili a obrátili se k Pánu. Papež František si vzal podnět z prvního čtení ze Skutků apoštolů (Sk 11,1-18), aby poukázal na vždy zásadní otevřenost novostem Ducha svatého v životě církve. V té době byli mnozí zneklidněni tím, že se evangelium hlásalo také nežidům, ale když Barnabáš přišel do Antiochie, byl potěšen zjištěním, že konverze pohanů je dílem Božím. „Vždyť i proroci - dodal František - napsali, že Pán přijde spasit všechny národy, např. v 60. kapitole Izaiáše. Mnozí však tato slova přesto nechápali.“

„Nerozuměli. Nechápali, že Bůh je Bohem novostí. »Všechno tvořím nové« (Zj 21,5), říká nám. A Duch svatý přišel právě proto, aby nás obnovil, a nepřetržitě pracuje na naší obnově. Trochu to působí obavy. V dějinách církve, počínaje tímto momentem až dodnes, můžeme najít mnoho takových obav z překvapení Ducha svatého. Je to Bůh překvapení.“

„Existují však různé novosti!“ – pokračoval papež. „Některé z nich jsou evidentně Boží, jiné nikoli. Jak je rozlišit? O Barnabášovi i o Petrovi se říkalo, že jsou to mužové plní Ducha svatého. Oběma ukazoval pravdu Duch svatý. Sami ze sebe to nemůžeme. Svojí inteligencí to nedokážeme.“ „Můžeme prostudovat celé dějiny spásy, veškerou teologii – pokračoval papež – ale bez Ducha svatého nemůžeme chápat. Právě Duch nám umožňuje chápat pravdu anebo – Ježíšovými slovy – Duch nám umožňuje poznat Ježíšův hlas: »Moje ovce znají můj hlas, znám svoje ovce a ony jdou za mnou« (srov. Jan 1,1-10). Církev jde kupředu působením Ducha svatého, který nám dává poznat Pánův hlas. Jak to však udělat, abych si mohl být jistý, že hlas, který slyším, je hlasem Ježíše, a že to, co po mně chce, abych dělal, působí Duch svatý? – zeptal se dále papež a odpověděl: „Modlit se.“

„Bez modlitby není místo pro Ducha. Prosme Boha, aby nám poslal tento dar: »Pane, dej nám Ducha svatého, abychom mohli kdykoli rozlišit, co máme konat«, protože to není vždycky totéž. Poselství je stejné: církev postupuje vpřed s překvapeními, s novostmi Ducha svatého. Je třeba je rozlišit a k rozlišení je zapotřebí se modlit, prosit o tuto milost. Barnabáš byl plný Ducha svatého a pochopil ihned; Petr to uviděl a řekl: »Kdo jsem já, abych tady odmítal křest?« (srov. Sk 11,17). Duch nás nenechá zbloudit. Někdo možná řekne: »Ale otče, proč si dělat tolik problémů? Budeme to dělat tak, jak jsme to dělali vždycky, ať máme větší jistotu...«“

„Dělat to však jako vždycky – zdůraznil papež – to je alternativa umírání. Je třeba riskovat modlitbou, mnoho a s pokorou, abychom přijali změnu, kterou po nás chce Duch – taková je cesta.

„Pán nám řekl, že budeme-li jíst Jeho tělo a pít Jeho krev, budeme mít život. Pokračujme tedy nyní v této bohoslužbě se slovy: »Pane, ty který jsi tady s námi v eucharistii, Ty, který budeš v nás, daruj nám milost Ducha svatého. Daruj nám milost nemít strach, když mi Duch s jistotou řekne, abych udělal krok vpřed.« Prosme v této mši o tuto odvahu, apoštolskou odvahu vést život a nedělat ze svého křesťanského života muzeum vzpomínek.“

Končil papež František dnešní kázání v Domě sv. Marty. 

​Kázání z Domu sv. Marty 28.4.2015
(mig) 
Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno