Překládat víru do naší doby

Hledíme směrem ke Kristu, který přichází. Ten, který přišel, je ještě více tím, který přichází, a my v této perspektivě žijeme k budoucnosti. K tomu patří i to, abychom skutečně byli schopni prezentovat poselství víry opět z perspektivy přicházejícího Krista.

Tento Přicházející byl často představován sice pravdivými, ale už zastaralými formulemi. Ty už nepromlouvají do souvislostí našeho života a leckdy nám nejsou srozumitelné. Anebo je předestírán zcela prázdně a falešně jako obecné morální téma, ze kterého nic nevzchází a které nic neznamená.

Musíme se tedy snažit, abychom skutečně sdělovali substanci jako takovou – ale abychom ji sdělovali nově. Jürgen Habermas řekl, a je to důležité, že zde jsou teologové, kteří dokážou poklad uchovávaný vírou přeložit tak, aby byl v sekulárním prostředím slovem pro tento svět. Asi to myslí trochu jinak než my, ale má pravdu v tom, že vnitřní proces překladu velkých slov do mluvy a myšlení naší doby je v chodu, ale ještě se skutečně neprosadil. To se podaří jen tehdy, když lidé budou křesťanství žít z toho, co teprve přichází. Až pak o tom mohou i vypovídat. Výpověď, intelektuální překlad, vyžaduje nejprve překlad existenciální.

Katolická víra se musí prezentovat nově a živě

Za uplynulých dvacet pět let došlo k velké proměně náboženské mapy. V zemích a regionech [Latinské Ameriky], které měly až 90 nebo i více procent katolíků, klesl jejich podíl na 60 procent. A je to proměna dvojnásobná: geografické pole silně přeorávají jednak různé sekty – které jsou velmi nestabilní a nezakládají trvalou přináležitost -, a dále sekularismus, který získává silný vliv prostřednictvím masmédií a působí proměnu vědomí. V tomto smyslu je tam opravdu kulturní krize, která sahá hluboko. Tím víc záleží na tom, aby se katolická víra prezentovala nově a živě a znovu se hlásila ke slovu jako síla jednoty, solidarity a otevřenosti věčného pro časné.

Některé pravdivé věty už v obrazu dnešního světa nemají místo

Religiozita se musí regenerovat nově a musí nacházet nové výrazové formy, nové formy rozumění. Dnešní člověk už nepochopí jen tak, že krev Krista na kříži je smírnou obětí za jeho hříchy. To jsou věty, které jsou veliké a pravdivé, ale které už v celkové struktuře našeho myšlení a našeho obrazu světa nemají místo; je nutný překlad a nové pochopení. Musíme například znovu porozumět tomu, že zlo opravdu vyžaduje pracné vypořádávání. Nesmí se prostě odsouvat nebo zapomínat. Musí být zpracováno, zevnitř proměněno.

Je tedy potřeba se přirozeně stále ptát, které věci, byť někdy platily za podstatným způsobem křesťanské, byly ve skutečnosti jen výrazem určité epochy. Co je pak to opravdu podstatné? To znamená, že se znovu a znovu musíme vracet k evangeliu a ke slovům víry, abychom viděli trojí: co k tomu patří, co se v proměnách dob právem mění, a co k tomu nepatří? Určujícím prvkem je koneckonců vždy nalezení správného rozlišování.