Odpuštění – setkání s milosrdným Bohem

Odpuštění je léčivá Boží odpověď na lidskou bezmoc vůči hříchu. Chceme-li uvažovat o tom, v jakém, smyslu je tato Boží odpověď léčivá, pomohou nám jednoduché obrazy z evangelií. V evangelním příběhu o nemilosrdném služebníkovi (Mt 18, 23-35) mu jeho pán odpouští obrovský dluh. I když toto podobenství mluví především o požadavku odpouštět bližním, je zde postava pána, zobrazující Boha, představena jako osoba nesmírně bohatá a velkorysá. A protože tento bohatý pán odpustí velký dluh, má i relativně chudý člověk odpustit dluh malý.

Stejný princip vidíme v podobenství o milosrdném otci (Lk 15,11-32). Otec může znovu darovat mladšímu synovi i to, co on už promrhal. Když totiž poručí, aby jeho synovi, který se vrátil domů, dali obuv na nohy, jedná s ním jako se synem, nikoli jako s otrokem, který chodil bos. Když poručí, aby mu dali prsten, vrací mu symbolicky synovská práva včetně dědictví. Tedy otec marnotratného syna je tak bohatý, že si může štědrost v odpouštění dovolit. I v něm rozpoznáváme nebeského Otce.

Hřích je dluh vůči Bohu i vůči bližnímu a odpuštění je odstraněním tohoto dluhu nesmírně bohatým Bohem. Víra v odpuštění znamená, že Bůh tento dluh za člověka chce a může vyrovnat, protože člověka miluje a je dost „bohatý“. Je-li dluh odpuštěn, nezatěžuje už život člověka. Aby si mohl člověk víru v odpuštění osvojit a vtělit ji do svého života z víry, potřebuje mít správný obraz Boha. To znamená Boha spravedlivého (Řím 2,11), který mu žádnou nespravedlností neublíží. Boha štědrého (Lk 11,5-13; Iz 43,22-44,5), nesmírně „bohatého“ (Ef 2,4), člověku nakloněného (J 3,16), milosrdného (Žl 118). Jen od takového Boha lze očekávat odpuštění jako dar.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Aleš Opatrný, Jak potěšit zpovědníka,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno