papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
21. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František

Evangelium dnešní liturgie (J 6,60-69) nám ukazuje reakci zástupu a učedníků na Ježíšovu řeč po zázraku s chleby. Ježíš je vyzval, aby si toto znamení vyložili a uvěřili v něj, který je pravým chlebem, jenž sestoupil z nebe, chlebem života, a zjevil jim, že chléb, který dá, je jeho tělo a krev. Tato slova znějí uším lidí tak tvrdě a nepochopitelně, že se od té chvíle - jak říká evangelium - mnozí z učedníků odvracejí, to znamená, že přestávají Mistra následovat (v. 60.66). Pak se Ježíš ptá Dvanácti: "I vy chcete odejít?" (v. 67) a Petr jménem celé skupiny potvrzuje rozhodnutí zůstat s ním a říká: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží" (J 6,68-69). A je to krásné vyznání víry.

Zastavme se krátce u postoje těch, kteří se stáhli a rozhodli se Ježíše už nenásledovat. Co je zdrojem této nevíry? Jaký je důvod tohoto odmítnutí?

Ježíšova slova vyvolávají velké pohoršení: říká, že Bůh se rozhodl zjevit sám sebe a přinést spásu ve slabosti lidského těla: to je tajemství Vtělení. A právě vtělení Boha vyvolává pohoršení a je pro tyto lidi - ale často i pro nás - překážkou. Ježíš totiž konstatuje, že pravým chlebem spásy, který zprostředkovává věčný život, je jeho vlastní tělo; že k tomu, aby člověk vstoupil do společenství s Bohem musí, spíše než dodržovat zákony nebo plnit náboženské předpisy, prožívat skutečný a konkrétní vztah s ním, protože spása přišla od Něj, v jeho Vtělení. To znamená, že Boha není třeba hledat ve snech a v představách o velikosti a moci, ale je třeba ho rozpoznat v Ježíšově lidství, a následně i v lidství bratří a sester, které potkáváme na cestě životem. Bůh se stal tělem, a když to říkáme ve Vyznání víry o Vánocích a v den Zvěstování, poklekáme, abychom se poklonili tomuto tajemství Vtělení. Bůh se stal tělem, stal se tělem a krví: snížil se natolik, že se stal člověkem jako my, ponížil se natolik, že na sebe vzal naše utrpení a náš hřích, a žádá nás, abychom ho proto ho hledali ne mimo život a dějiny, ale ve vztahu s Kristem a s našimi bratry a sestrami. Hledat ho v životě, v dějinách, v našem každodenním životě. A toto je, bratři a sestry, cesta k setkání s Bohem: vztah s Kristem a s bratry a sestrami.

Zjevení Boha v Ježíšově lidství může i dnes vyvolat pohoršení a není snadné ho přijmout. Svatý Pavel to nazývá "bláznovstvím", bláznovstvím evangelia tváří v tvář těm, kteří hledají zázraky nebo světskou moudrost (srov. 1 Kor 1,18-25). A tuto "skandálnost" dobře reprezentuje svátost eucharistie: jaký smysl může mít v očích světa klečet před kusem chleba? Proč se vlastně vytrvale živit tímto chlebem? Svět se pohoršuje.

Tváří v tvář Ježíšovu zázračnému gestu, když s pěti chleby a dvěma rybami nasycuje tisíce lidí, ho všichni oslavují a chtějí ho triumfálně nést, učinit ho králem. Když však on sám vysvětluje, že toto gesto je znamením jeho oběti, tedy darováním jeho života, jeho těla a krve, a že ti, kteří ho chtějí následovat, ho musí přijmout, jeho lidství darované pro Boha a pro druhé, pak se jim to nelíbí. A tento Ježíš nás uvádí do krize.

 Vskutku, dělejme si starosti, pokud nás neuvádí do krize, protože jsme možná rozmělnili jeho poselství! A prosme o milost nechat se provokovat a obracet jeho "slovy věčného života". A kéž nám Přesvatá Panna Maria, která nosila svého Syna Ježíše v těle a připojila se k jeho oběti, pomáhá, abychom vždy vydávali svědectví o naší víře svým konkrétním životem.